„Socializující demokracií byl i scénář Edvarda Beneše. Začal ho koncipovat od února 1939. Znárodnění dvou třetin ekonomických zdrojů podepsal už v říjnu 1945. Další socializaci, která zbrkle nespěchá, plánovala i KSČ. Osou měly být průlomy moderní velkovýroby. Na poválečném půdorysu chtěla rozvíjet i politický systém. Škrt přes rozpočet přinesla ‚studená válka‘,“ píše Skála v úvodu svého textu. Socialismus však podle něj ten nápor ustál, na dveře bušila revoluce ve vědě a technice.

„Ústřední výbor KSČ zasedal nezvykle dlouho – od 1. až do 5. dubna. Pro nový Akční program hlasoval jednomyslně. Společným dílem těch, kdo se rozešli už brzy nato, byl i jeho text. Hýří atraktivními obraty. O straně, která ‚nechce vládnout nad společností, ale sloužit jí‘. Hlavně ‚prací svých členů a poctivostí svých ideálů‘, a ne komandováním. Sliboval mnohem širší rámec občanských a politických práv i možností cestovat do zahraničí. Reformu, posilující ekonomické mechanismy místo direktivních – a snižující energetické a materiálové náklady produkce. I spoustu jiných dobrot,“ konstatuje Skála s tím, že oku lahodí i po půl století, přestože má určité slabiny. 

Původní text ZDE

„Méně centrálních direktiv“? „Větší samostatnost podnikům“? A „prostor tržním mechanismům“? Co ovšem bude zárukou, že ekonomické zdroje, které jsou kolektivní investicí – práce, úspor a odložené spotřeby – nepadnou do privátních rukou? „Více demokracie“? „Méně všeho, co ji omezuje“? Určitě. Co ale bude garantovat, že si „vyšší nabídka“ nekoupí i politickou moc? A nezakroutí tomu, o čem je demokracie doopravdy, krkem jako Jelcin, když zavelel  tankům rozstřílet i parlament? Tyhle otázky jsou nepoměrně těžší než líbivá zaklínadla. Velkým obloukem je vzal i Akční program, schválený před půl stoletím,“ dodává Skála s tím, že tyto otázky přijdou na pořad i příště. 

„O nic snazší nejsou ani neodkladné hlavolamy. ‚Protestní hlasy‘ už vyhrávají i volby. S námi však spojují naděje méně než kdykoli dřív. Ustrnout na tom, co stačilo ještě nedávno, hrozí pádem do nicoty. Závisí hráz proti těm, kdo tu dirigovali loupež tisíciletí, i na nás? Samozřejmě. Smí omezit náš opoziční potenciál? Ten musíme naopak znásobit. To my se musíme rozkročit ‚protestními hlasy‘ napříč. A místo šidítek, která je mámí, je získat pro skutečná východiska. Akční program, přijatý před půl stoletím, to nedokázal. My už to zvládnout musíme,“ zakončil Skála.