Jiří Vyvadil upozorňuje i na velmi podivnou roli Paroubkovy exmanželky, která najednou začala šířit informace o nelegálních příjmech bývalého premiéra, které prý „náhodou“ odhalila ve společné domácnosti.
Když si v poslední době otevře člověk Blesk, Dnes, Právo, Lidovky a z portálů zejména Aktuálně.cz, trvale se z nich linou jako v pásové výrobě útoky na jednoho jediného kandidáta do Senátu. Je jím Jiří Paroubek. Pomalu to vypadá, že už nikdo jiný do Senátu nekandiduje. A liberální novináři všech deníků, často i týdeníků i portálů až freneticky tleskají smyšlenkám Petry Paroubkové o tajných fondech a penězích v jeho trezoru.
Vždycky, když liberálové takto útočí, nastává v této zemi u volební urny pravý opak, ať u té určené volby prezidentské, poslanecké a může být i senátorské. A ať se jejich sympatizanti na mě nezlobí, ale platí to stejně tak pro Miloše Zemana, Andreje Babiše, tak i pro Jiřího Paroubka. Jsou každý jiný, ale ať si to přejí, či nepřejí, spojuje je odpor a někdy i nenávist liberálů. Zeman s Babišem samozřejmě dnes v té nenávisti liberálů a bakalovců vedou. Kdysi ale vedl Jiří Paroubek. Jen si vzpomeňme na Kubiceho zprávu či masivní vajíčkové útoky tisíců liberálních aktivistů proti Paroubkovi a jeho ČSSD.
A tak vcelku triviální tvrzení Petry Paroubkové o nelegálních příjmech zaplňuje téměř denně už po několik týdnů média z Bakalova portfolia, jež obratem s velkou ochotou přebírají i ostatní liberální periodika a portály.
Odpovídá obvyklé formě, že teprve na konci článku, kdy předtím prakticky ve všem novináři přitakají smyšlenkám Petry Paroubkové, se jaksi mimochodem konstatuje, že Hana Vrbová z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 konstatovala: „Mohu potvrdit, že se paní Paroubková v pátek zúčastnila podání vysvětlení u policie. V žádném případě ale nebyly zahájeny úkony trestního řízení.“
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil