Ministerstvo upozornilo, jak Kreml využívá informace jako zbraň. „Rusko nasazuje hybridní taktiky proti cizím státům už dlouhá léta. Náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace Valerij Gerasimov v roce 2013 uvedl, že Rusko by mělo vedle tanků ve válce aktivně využívat také nevojenské metody. To byl moment, kdy se slovo stalo oficiální součástí vojenské doktríny Ruska,“ vysvětluje resort.

Cílem ruské propagandy jsme my všichni, varuje dále ministerstvo. Cituje přitom také Dmitrije Kiseljova: „Pokud můžete člověka přesvědčit, nemusíte ho zabít.“ A výrok rozvádí o další vysvětlení jeho významu: „Výrok jasně ukazuje dvě věci: dezinformace jsou pro Rusko nástrojem boje, jehož cílem nejsou pouze vojáci, ale každý z nás. Propaganda a ovlivňování veřejného mínění je pro Kreml jednoduše levnější alternativou k násilí a k zabíjení,“ pokračuje Ministerstvo zahraničí.

„Informace mohou být mocnější zbraní než střely. V praxi to znamena, že Rusko za účelem oslabení svých soupeřů neváhá využít například informační operace. Přesně o to totiž Kremlu jde. Co nejvíce posílit vlastní vliv a co nejvíce oslabit vliv těch, které považuje za nepřátele. Nevojenské metody jako šíření dezinformací to Kremlu efektivně umožňují. A to bez toho, aby museli jedinkrát vystřelit,“ dodává česká diplomacie.

Zároveň dodává, že Kreml využívá propagandu a vlivové nástroje jako zbraně a rád nám to připomíná. Sergej Šojgu, bývalý ministr obrany, prohlásil: „Slovo, kamera, fotka, internet a informace se stávají pouze další zbraní a složkou ozbrojených sil Ruské federace.“

Andrej Kartapalov, ruský generál, se v minulosti nechal slyšet, že „informační působení může zcela nahradit ozbrojenou intervenci“.

Jurij Saprykin, ruský propagandista, v roce 2014 řekl: „Ruská média se nacházejí ve stavu válečného konfliktu a fungují podle zákonů války.“

Valerij Gerasimov, náčelník generálního štábu, o rok dříve vyjádřil přesvědčení, že „nepřímé a asymetrické činnosti a metody vedení hybridní války umožňují, aby byl soupeř zbavený své suverenity, aniž by bylo nutné obsadit jeho území“.

??Kreml využívá informace jako zbraň.

Ruský režim (v souladu s Gerasimovovou doktrínou) využívá média jako nástroj své války proti Ukrajině a hybridní války proti demokraciím všude na světě. Co to znamená?

Přečtěte si níže ???? #NenechSeOklamat pic.twitter.com/ckeOhCYxD7

— Ministerstvo zahraničních věcí (@mzvcr) October 23, 2024

Jak dříve ParlamentníListy.cz upozornily, stvořitel „Gerasimovy doktríny“, jímž je odborník na Rusko a východní Evropu Mark Galeotti, však již v roce 2019 upozorňoval, že název Gerasimova doktrína nic neznamená a je třeba se od něj oprostit. K tématu napsal článek s titulkem „Omlouvám se za Gerasimovu doktrínu“, v němž apeluje, aby tento termín nebyl používán. „Skoro všude můžete najít učence, komentátory a zákonodárce, jak mluví o hrozbě Gerasimovy doktríny, pojmenované podle ruského náčelníka štábu, která hrozí Západu. Je to nový způsob, jak vést válku, rozšířená teorie moderního boje, nebo dokonce vize totální války.“ Galeotti pak dodává, že je zde malý háček. Dotyčná doktrína neexistuje. „A čím déle budeme předstírat, že ano, tím déle nebudeme chápat, jakou reálnou, ale odlišnou výzvu Rusko představuje.“

Galeotti pak vysvětluje, jak ke vzniku termínu došlo. V únoru roku 2013 vyšel v ruských novinách s armádní tematikou článek Valerije Gerasimova. Dle Galeottiho je o tom, jak v moderním světě může být „perfektně fungující stát v řádu měsíců zredukován na arénu ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a propadnout se do chaosu, humanitární krize a občanské války“. Galeotti dodává, že článek nevyvolal velkou pozornost, ale Robert Coalson z rádia Svobodná Evropa ho přeložil a poslal právě Galeottimu, který ho s komentářem zveřejnil na svém blogu. A aby titulku dodal šmrnc, použil název Gerasimova doktrína. Ale i v textu prý vysvětloval, že se o doktrínu v pravém slova smyslu nejedná.

Gerasimov v článku vysvětluje, jak Kreml vnímá „arabské jaro“ a „barevné revoluce“ ve svém okolí. „Rusové opravdu, i když mylně, nepovažují tyto protesty za přirozené reakce na brutální a zkorumpované režimy, ale za změny režimů spunktované ve Washingtonu, nebo spíše v Langley,“ říká Galeotti a dodává, že Gerasimov se snažil najít cestu, jak těmto barevným revolucím zabránit, ne jak je podporovat. Tedy že se o žádnou doktrínu nejednalo. Ale pak přišla anexe Krymu, „malí zelení mužíčci“ na Donbasu a média si Gerasimova přetavila v návod, jak vést moderní válku.