V rozhovoru pro DVTV Vorlíčková poznamenala, že by možná bylo lepší, kdyby byla právničkou a nikoli inženýrkou, protože při své obhajobě sama odvedla kus práce. A dodnes věří, že v pražském odboru IT odvedla kus práce a ušetřila městu 600 milionů korun.

Vorlíčková přesto byla odsouzena.

Teprve nedávno vyšlo najevo, že soudce Alexandr Sotolář, který měl kauzu na starosti, manipuloval s protokoly a vypouštěl z nich části informací, které mluvily ve prospěch obžalovaných. Soudce Sotolář si do protokolů dokonce vymýšlel celé věty. Vorlíčková na to upozornila poté, co si je sama prošla a našla v nich nesrovnalosti. „Já jsem si to prošla a byly tam takové věty, že jsem si říkala ‚my musíme být opravdu zločinci‘. A pak jsem si říkala, ‚ale tohleto přece ten svědek neřekl‘, já jsem si to pamatovala,“ prozradila Vorlíčková.

Sotolář v protokolech upravil desítky věcí. Sám Sotolář se bránil, že úpravy nenarušily celkový proces, ale Vorlíčková to vidí jinak. „Já si opravdu myslím, že v tom byl úmysl nás odsoudit,“ konstatovala.

Kárný senát Nejvyššího správního soudu uznal pražského soudce Alexandra Sotoláře vinným a soudce přišel o post předsedy senátu. Podle informací ČTK však řadovým soudcem zůstal.

„On se v mých očích stal podezřelým již třetí den jednání. Prvního září jsme začali a již třetí den mně bylo jasný, že tam sedíme jen proto, abychom byli odsouzeni. Zeptáte se mě, jak jsem na to přišla. První věc je ženská intuice, nad kterou se může leckdo pousmát, ale ona funguje. Ale druhá věc byl rozdíl ve způsobu kladení otázek,“ prozradila Vorlíčková s tím, že strana obhajoby byla pod větším tlakem, než strana žaloby.