Jakou cenu jsme ochotni platit za naši bezpečnost? To bylo téma poslední letošní panelové diskuse, kterou uspořádala česko-turecká nezisková organizace „Mozaiky o.s. Platform Dialog“. Pozvání tentokrát přijali docent Oldřich Bureš, vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Metropolitní univerzity v Praze, zakladatel Centra bezpečnostních studií, a dále pak docent Pavel Molek, právník a učitel ústavního práva. Společným tématem byla ochrana lidských práv v současné době akutních nebezpečí teroristických útoků. Akce se uskutečnila u příležitosti Dne lidských práv na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN.

Špiclováním k bezpečnosti? Už i v knihovnách se o vás ví...

Prvním vystupujícím byl docent Bureš. Ten upozornil na skutečnost, že kvůli teroristickým útokům dojde s největší pravděpodobností k navýšení množství policistů v ulicích a vyšším výdajům na bezpečnostní služby atd. Věnoval se pak změnám u amerických bezpečnostních složek. „To se týká lidí fungujících na internetu či v bankovnictví, ale i oblastech, které by prostí lidé nečekali. Zřejmě se sleduje i to, co se půjčuje v univerzitní knihovně,“ uvedl Bureš s tím, že na Slovensku měnili i ústavu. „Po každém teroristickém útoku se občané považují za potenciální oběti dalšího teroristického útoku. Ač statisticky vzato, pokud zítra vybuchne nějaká bomba v pražském metru, s největší pravděpodobností den poté tam další bomba nevybuchne. Většina Pražanů ale tím metrem nepojede, protože budou uvažovat o tom, že to cestování metrem není bezpečné,“ popsal šíření atmosféry strachu Oldřich Bureš. Současné pařížské útoky i ty, které se odehrály 11. září 2001 v USA, jsou podle docenta Bureše natolik bezprecedentní, že si vyžadují bezprecedentní opatření, protože ti, kteří je páchají, nehrají podle žádných pravidel. „Bojujeme s nepřítelem, který nemá žádné zábrany,“ zdůraznil.

Zastrašit! Takový je cíl terorismu

Oldřich Bureš pak dále pokračoval: „Budeme-li chtít obětovat cokoliv ve jménu bezpečnosti, byť i krátkodobě, tak to podlamuje jak efektivitu našeho boje proti terorismu, tak i naši samotnou společnost. V dlouhodobém kontextu nemůžeme vybalancovat výjimečná bezpečnostní opatření na úkor lidských práv, svobod a spravedlnosti. Často hrozí, že to, co je vnímáno jako krátkodobé bezpečnostní opatření, se pak stane více méně normální,“ popsal Bureš s tím, že teroristé usilují o to, abychom změnili svůj způsob chování. Upozornil na rizika zavádění razantních bezpečnostních opatření a posilování pravomocí tajných služeb.

Funguje to? Nebuďme naivní

Otázka podle bezpečnostního experta Bureše je, zda přijatá opatření skutečně fungují. Sám se domnívá, že jen přijímáme další rozhodnutí bez zpětné analýzy už minulých opatření. „Některá opatření jsou kontraproduktivní. Na papíře máme relativně fungující systém, ale nevede to k tomu, abychom odhalovali financování a zabraňovali teroristickým útokům,“ zhodnotil expert. V závěru své přednášky poté uvedl jako příklad Guantánamo, kam se podle něj podařilo zavřít některé teroristy, ale poněvadž tam pobývali dlouhou dobu bez konkrétního obvinění, nakonec to v řadě případů bylo kontraproduktivní. „Právní základ pro tyto a jiná vězení je poměrně sporný. Když dlouhodobě chyběla spravedlnost, výrazně se tím zvýšil rekrutační potenciál IS nebo al-Káidy právě proto, že mohly poukazovat na skutečnost, že porušujeme sami naše vlastní hodnoty.“

Polistopadová euforie a současná realita

Druhý z diskutujících, Pavel Molek, uvedl svůj příspěvek takto: „Hovoří se o tom, že procházíme nebezpečnými dobami, kde je více terorismu, více extremismu, více migrace, a proto je třeba omezit nebo rezignovat na některá lidská práva.“ O tom ale není Molek přesvědčen: „Mám trochu obavu, že je to příležitost odůvodnit omezení některých lidských práv. Několik let jsem se setkával s poznámkami, že současné nastavení lidských práv a jejich ochrany včetně zákonů je příliš velkorysé a že vlastně to, jak máme nastaveny základní zákony, které byly přijímány na jaře 1990 nebo po roce 1991, byly přijímány v euforii po sametové revoluci,“ konstatoval. Podle Molka je málo lidských práv, která jsou úplně neomezitelná. Z pohledu České republiky je to zákaz otroctví, zákaz trestu smrti, zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení. A zákaz cenzury, to je prý taková naše česká zvláštnost. To jsou lidsko-právní omezení, jež jsou opravdu absolutní. „Mám hrozně rád pár těchto ustanovení, která nemají žádná ale. Prostě cenzura je nepřípustná. Tečka. Trest smrti se nepřipouští. Tečka. To jsou výjimky. Drtivá většina ostatních práv připouští omezení z některých legitimních důvodů, jež se skoro vždy opakují a skoro vždy se zde vyskytuje důvod národní bezpečnosti,“ popsal a pak nastínil dvě možnosti dalšího vývoje: „Postavit stát na jiných hodnotách, třeba národní stát ve smyslu státu, který bude silný navenek, ale bude ochotný nerespektovat lidská práva dovnitř, něco, co se na východ od nás označuje jako suverénní demokracie. A pak je druhá možnost, že na hodnoty prostě rezignujeme.“

Více lidských práv – tím lépe?

„Nejsem lidskoprávní fanatik, nesouhlasím s těmi, kteří říkají – čím více lidských práv, tím lépe,“ přiznal se Pavel Molek. „Obávám se určité inflace lidských práv, že všemu se bude dávat nálepka, že všechno je lidské právo. Podle mě je důležitá vyváženost, ke které Evropa dospívala 60 let a naše země 20 let. Bojím se zpochybnění celého konceptu lidských práv a smazání těch desítek let judikatury pro lidská práva,“ varoval dále expert.

V následující diskusi se pak lidé zajímali o dosah pravomocí bezpečnostních složek a zacílili také na situaci na Slovensku. „Když jsem viděl zprávy o změnách na Slovensku, dost by mě zajímala důvodová zpráva. V čem má pomoci k větší bezpečnosti, pokud se prodlouží doba možného zadržení na dvojnásobek?“ položil řečnickou otázku Molek. Krátce se pak pohovořilo o úspěchu eurozatykače, leteckém provozu nebo bezpečnostních kamerách.

„Nevadí mi, protože mám v podstatě nudný soukromý život a také dost zatím věřím svému státu. Jako právník ale říkám, že máme zakotveno právo na soukromí,“ podotkl Molek.
Na závěr padlo několik statistických srovnání. V Evropě je asi 1 830krát větší pravděpodobnost, že vás zasáhne blesk, než že budete obětí teroristického útoku, v USA je 40x větší pravděpodobnost, že vás zastřelí policista, než že vás zastřelí terorista.