Tento týden jsme si připomínali 50. výročí počátku okupace Československa Sovětským svazem. Čulíkovi tehdy bylo 15 let a je smutný z toho, jak se lidé staví ke své historii. Myslí si, jak nás tady komunisté utlačovali, ale bylo to prý jinak. Od poloviny šedesátých let a zvláště první polovina roku 1968 byla úplně jiná. „Ta země se už chovala jako otevřená demokratická země,“ podotkl Čulík. „Kdyby si někdo otevřel alespoň tehdejší noviny, tak by viděl, jak ten diskurz je mnohem inteligentnější než dneska,“ pokračoval.

Zdá se mu, že 60. léta 20. století byla poměrně liberální, možná dokonce liberálnější než dnes, protože dnes se novináři bojí jít proti svým majitelům. Kartous doplnil, že veřejnoprávní média si mediální objektivitu představují tak, že dají čtyři minuty dobru a čtyři minuty zlu. Čulík se posléze vrátil k Pražskému jaru.

„Celé to Pražské jaro bylo orgiemi diskusí v novinách, v rozhlase, na ulicích a tak dále,“ popisoval tehdejší atmosféru zaníceně. Dnes prý bohužel nikdy nic takového nevidíme. Je to možná i důsledek toho, že národ za komunistické normalizace poplival svou důstojnost, rychle se přizpůsobil a prý se oním duchem normalizace nechává ovlivnit i dnes, přestože již máme takřka 30 let svobodu.