Jan Petránek je legendou české žurnalistiky. Literát, komentátor, disident, novinář a signatář Charty 77 se narodil v roce 1931. Od roku 1951 působil v Československém rozhlase a jeho specializací byla mezinárodní politika.

V rámci své práce procestoval Indii, Pákistán, Sovětský svaz, podíval se i do dálného Vietnamu a Číny. Za normalizace byl však kvůli svým proreformním názorům propuštěn a až do roku 1989 pracoval jako topič a jeho synové nesměli na vysokou školu.

Do důchodu odešel v roce 1993, přesto se však novinářské práci stále věnuje. Roku 2012 dostal „Cenu Nadace ČLF K. H. Borovského, Čestnou cenu Opus Vitae za ryzí novinařinu, obdivuhodný rozhled a životní nezmarství“.

Na debatě Mýty o Rusku společně s Petránkem vystoupili i Andor Šándor, Martin Koller či novinář Zdeněk Zbořil a další.

Podle Petránka se Rusko jen „zoufale brání“ a rozhodně není žádným agresorem. USA Petránek považuje za „nečitelného“ ruského nepřítele. „Amerika se vyhýbá, velice zoufale, jakýmkoliv dohodám s Ruskem, protože pro Ameriku Rusko je to poslední velké sousto, které by se ještě dalo spolknout,“ řekl a odkázal se na slova Šándora a Kollera.

„Situace, kdy máte na jedné straně politiku, která by měla být konzistentní s demokratickými a humánními hodnotami, a na druhé straně je to zcela jasně snaha toho druhého dostat na lopatky,“ řekl Petránek a dodal, že ze švédských analýz vyplývá, že to byl právě Putin, komu se podařilo jako jedinému postavit Rusko po ohromných ztrátách za prezidenta Jelcina na nohy.

„Můžete Putina nemít rádi, můžete ho mít rádi, ale je to nejefektivnější prezident, který se stará o to, aby se Rusko udrželo pohromadě,“ řekl se smíchem v hlase Petránek a dodal, že to byl vždy Západ, který na Rusko útočil.

„Když Václav Klaus nechal rozkrást naše rodinné stříbro, díky strategické velkorysé pomoci Západu, tak Rusko se snaží dnes vztyčit,“ prohlásil Petránek a odkázal na stránky amerického analytického webu Stratfor, které píší o tom, že už jen kvůli počtu jednotek by nemohlo mít Rusko zájem o výpady na evropské území. Nenávist mezi Ruskem a balkánskými státy je podle něj historicky zakořeněná, není to nic nového.

Následně uvedl, že jediné místo, kam může psát, je týdeník Rozhlas, protože jinde už mu nedovolí šířit svoje názory. „Já mám taky zákaz už do televize, protože odmítám vidět i Rusko černobíle.“ To má podle něj problémy hlavně samo se sebou. „Tato země si zasluhuje aspoň morální podporu v tom, že zachránilo nás,“ podotkl Petránek s tím, že kdyby neexistovalo, vypadá migrační krize úplně odlišně, jelikož Rusko funguje jako hráz dalším migračním cestám.

„Rusko samo, i když to těžko může přiznávat, protože říká, že Peking je přátelský, se bojí toho, že bude pohlceno z východu. Ta čínská hrozba není malá, je samozřejmě primárně ekonomická, vůbec ne vojenská, i když před čtyřmi lety si vůbec nikdo nepovšiml, že Čína stavěla vojenské radary tak, že kontrolovala hlavně ruské území,“ řekl Petránek.

„Čína se dívá na Rusko jako na malého bratříčka, zatímco Rusko ve vztahu k Číně nemá šanci se příliš ubránit,“ podotkl Petránek. Konec Ruska by pro Evropu znamenal velký problém.

Okomentoval také anexi Krymu, která byla mimo jiné vyprovokována tím, že se tam stavěly centrály FBI, což by pro Rusko představovalo velké nebezpečí, proti kterému se Rusové museli bránit. „Je krajně nutné, aby se v tomto světě vyvažovaly síly,“ řekl s odkazem na Henryho Kissingera a dodal, že „rovnováha sil“ je to jediné, co brání třetí světové válce.