Václav Klaus v rozhovoru pro Deník.cz prozradil, že v současném světě nevidí prakticky nic, co by ho těšilo. Klaus má totiž za to, že dnešní politici toho sice hodně namluví, ale o to méně toho udělají. Je to prý vidět už na tom, jak se kde kdo zaklíná obhajobou národních zájmů, pro které ve skutečnosti mnoho nedělá. Podle Klause to platí i o současném předsedovi vlády Andreji Babišovi (ANO).

Klaus ale v rozhovoru glosoval nejen aktuální politické dění. Vracel se i do minulosti. Exprezident tvrdí, že v roce 1989 se „havlisté“ snažili navázat na rok 1968, tedy na socialismus s lidskou tváří. Klaus prý chtěl jít zcela jinou cestou. „Pro havlisty byl rok 1989 de facto pokračování pokusu, který vyvrcholil v roce 1968. Pro lidi mého typu to bylo naopak diametrální popření roku 1968 a nastoupení úplně jiné cesty. V tom jsme se lišili od prvopočátku. Kupodivu v bleděmodrém ten rozkol a nemožnost se domluvit přetrvává dodnes,“ konstatoval druhý český prezident.

Exprezident prý neodmítá rozumnou sociální politiku v rámci tržní ekonomiky, avšak důrazně odmítá model sociálně tržní ekonomiky. Dodnes si také trvá na tom, že cesta privatizace, kterou se Česko vydalo po roce 1989, byla správná. Důrazně odmítá tvrzení, že ekonomickou transformaci nedoprovázela odpovídající transformace právní.

„Vetuji výrok, že právníci kulhali za ekonomy. Právníci prostě neměli názor a občas pouze převáděli do právnických formulek věty, které jsme jim poradili. Žádná právnická škola, která by chtěla transformovat společnost a ekonomiku, u nás nebyla,“ rozzlobil se v rozhovoru Klaus.

• Celý rozhovor naleznete zde

„My jsme nespravedlivě zdědili socialistické hospodářství, které jsme potřebovali změnit v tržní ekonomiku, založenou na soukromém vlastnictví a volně se pohybujících cenách. Nevím, co je nespravedlností. Snad to, že pan Kellner zbohatl 150tisíckrát více než já? To není nespravedlnost, ale známka toho, že byl 150tisíckrát šikovnější než já,“ pokračoval druhý český prezident.

Cestu kuponové privatizace Klaus považoval a stále považuje za čistou. Zabránila tomu, aby moc nad podniky převzali jejich tehdejší manažeři. „To byl zásadní předpoklad možnosti vyhnout se tomu, co se dělo v zemích okolo nás, například v Maďarsku, kde docházelo k tzv. spontánní privatizaci, při níž si podniky přivlastnili jejich manažeři. Tomu jsme chtěli za každou cenu zabránit. Kuponová privatizace nedala nikdy nikomu šanci k podvodu,“ zdůraznil Klaus.

Kouzlo kuponové privatizace tkvělo podle Klause už v tom, že si každý mohl za tisíc korun koupit kuponovou knížku a pokud sám nechtěl podnikat, mohl ji prodat třeba Viktorovi Koženému. Třeba i desetkrát dráž, než ji koupil. „Ale možnost založit investiční privatizační fond měl teoreticky každý, mě by to nenapadlo, neuměl bych to, když pominu, že jsem byl ministr financí. Jiní se ale do toho pustili a zbohatli. Tak to prostě v kapitalismu chodí,“ pokračoval exprezident v obhajobě modelu, na jehož tvorbě se podílel.

Na modelu kuponové privatizace Klaus neshledává dodnes nic špatného i proto, že se politici v první fázi snažili, aby český majetek zůstal v českých rukou. Privatizace se mohli účastnit jen lidé s českým občanstvím. Ale když už nějaký Čech majetek získal, mohl s ním udělat cokoliv, třeba ho prodat zahraničním investorům. To už, podle Klause, ovlivnit nešlo.