Kolem nejdiskutovanější tváře České televize se bude točit úvodní téma pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Začneme totiž největším blábolem týdne, který jsem se dočetl jako obvykle na webu Forum24. Napsal ho pan Šafr, šéfredaktor tohoto portálu, a vyšel ve středu pod titulkem ‚Útoky na Moravce ukazují, jak jsou u nás ohrožené základní hodnoty svobody‘. Svůj materiál začíná pohoršením nad tím, jak je možné, že se někomu nelíbí, když pan Moravec – Václav, nikoli Emanuel – vystupuje na Gymnáziu Na Zatlance se svými mediálně politickými názory a vstupuje na školní půdu, která by měla ze zákona i z dlouhodobé tradice být imunní vůči jakémukoli politickému vměšování, jakémukoli politickému ovlivňování. Pan Šafr vzal pana Moravce – tedy Václava, nikoli Emanuela, zdůrazňuji – jako etalon toho nejlepšího demokratického žurnalismu, jaký vůbec může existovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nepřekvapilo ho, že autor, jak je dobrým zvykem těchto nálepkářů, hodil do druhého tábora „příznivce Václava Klause mladšího, sympatizanty prezidenta Miloše Zemana, zuřivé obhájce Andreje Babiše, komunisty a okamurovce. Prostě kompletní fronta antievropského a antiliberálního tažení“, jak je definoval. „Z projevů pana Šafra a jemu podobných novinářů už dlouho víme, že jejich duševní obzor je velmi úzký a velice zúženě vymezen na těchto několik nálepek. Velice těžko bych hledal zuřivého obhájce Andreje Babiše. Asi bych nacházel obhájce některých kroků Andreje Babiše, ale že by prokazovali nějakou zuřivost, to jsem nezaznamenal. A takhle bych mohl torpédovat téměř každé slovo z nesmyslů, které podobní jako Šafr do těch etiket vtělují. Jde o to, že Moravec – tedy Václav, nikoli Emanuel – je nám představen jako nejvyšší možná hodnota demokraticky orientované žurnalistiky,“ žasne mediální analytik.

Až od Moravce se studenti dozvědí, jak se musí hájit demokracie

Pozastavuje se i nad Šafrovou oslavou moderátorova výkonu při poslední účasti Andreje Babiše v OVM, kdy Moravce chválí za to, že byl na předsedu vlády nevlídný, že vůči němu vystupoval velmi ostře a nepřátelsky. „Oceňuje ho za to, že se vtělil do personifikace naší krásné střediskové liberální demokracie a přisvojil si právo z jejího hlediska dusit premiéra. A to že je ta správná liberálně demokratická žurnalistika. Nu, nevím. Nás tedy jak za starých komunistických časů, tak zejména po jejich skončení pořád ještě učili, že je jakýsi rozdíl mezi faktografickou žurnalistikou a názorovou žurnalistikou. A že novinář, který dělá s někým rozhovor, může to být politik, kulturní pracovník, sportovec, kdokoli, to je jedno, tak by si měl dávat velký pozor na to, aby tam nevtěloval příliš mnoho svých osobních názorů, zájmů a afinit, protože jeho hlavním úkolem je zprostředkovat publiku informace,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Teprve poté k tomu může přivtělit, ale zcela zjevně odděleně, v tisku, rozhlasu či v televizi svůj komentář. „Ať si  ho pak k tomu přilepí a napíše si, že pan Babiš či jiný pán, kterého právě vyslýchal, je takový či onaký. Ale spojovat zpravodajství a komentář prostě nejde a je to jedna z největších žurnalistických nemocí. Moravec tuto nemoc prokazuje pravidelně, stačí se týden co týden dívat na jeho úžasné talk show. A pana Šafra to inspiruje, řekl bych, až k milostným výlevům obdivu vůči panu Moravcovi – Václavovi, nikoli Emanuelu. Dokonce se tam dopouští myšlenky, že to, že Moravec – Václav, nikoli Emanuel, opakuji to zas a znovu a zdůrazňuji to záměrně, čtenáři jistě vědí, proč to dělám  – jezdí na školy, je v pořádku, protože teprve od něj se ve školách dozvědí studenti, jak se demokracie musí hájit a co to je za pilíř svobodné společnosti,“ připomíná mediální odborník aktivity jmenovce jiného Moravce, od roku 1941 předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které vedlo mládež k loajálnosti.

Zvláštní je, jak se po zmizení z České televize dokázal vetřít zpátky  

Podle šéfredaktora Šafra vyčítat tomu dnešnímu Moravcovi, že prezentuje nějaké svoje politické názory na školních besedách, je nesprávné. „Protože tam prý neprezentuje žádné své politické názory, ale prezentuje tam tu demokratickou orientaci české žurnalistiky. A to podle pana Šafra není politika, nýbrž ‚principiální záležitost těch nejdůležitějších hodnot svobodné společnosti‘, abych ho tedy citoval. Pan Šafr je můj vrstevník, pokud si dobře vzpomínám, tak v půlce osmdesátých let publikoval ve stejném samizdatovém časopise jako já, a tedy dobře ví, že tenhle výron jeho intelektu je jen velice koncentrovaný výraz přihlášení se k nějaké politické linii. Jestliže tou politickou linií je dnes něco, co prezentuje pan Moravec – Václav, nikoli Emanuel – pak hledejme Šafra ve stejném táboře. A víme to dobře všichni, kdo ho léta čteme. Ale nechápu jednu podstatnou věc, proč se z někoho, jako je Moravec – tedy Václav, nikoli Emanuel – staví socha českého žurnalismu,“ diví se Petr Žantovský.