„Listopad 1989 otevřel pro mnoho lidí svět, který byl plný šancí, a oni v něm dokázali uspět, ale žijeme také v zemi, kde spousta lidí uspět nedokázala,“ prohlásil k Václavskému náměstí novinář Jindřich Šídlo a uvedl tak na pódiu experta na dluhovou problematiku Daniela Hůleho z neziskové organizace Člověk v tísni.

„Statisíce lidí mají dnes exekuce, které by nyní nemohly vzniknout, protože jsme se již přiblížili moderním zemím, kde takové exekuce neexistují. Před dvaceti lety jsme si ale partou právníků kolem tehdejšího šéfa Unie svobody nechali ukrást spravedlnost a z vymáhání malých dluhů se stal obří byznys,“ pronesl Hůle. Češi podle něj nejsou finančně negramotní a „miliony nemravných exekucí“ by tu prý byly, i kdybychom tehdejším českým zákonům „vystavili Dány, Nizozemce či Němce“.

„Rozdíl je, že ve vyspělých zemích neopovažují ochranu slabších za relikt neomarxismu. Dokonce ani v liberální Americe. Regulaci tam často prosazovaly pravicové vlády,“ kritizoval s tím, že v Česku prý „doplácíme na představu, že regulace je považována za ‚relikt komunismu‘.“

Dodal, že systém, jenž dle něj vedl k „nemravným exekucím“, „podporovaly některé strany dnešní koalice“ a zmínil, že „klíčový ústavněprávní výbor ve Sněmovně šéfuje kumpán lichvářů z ANO a za ODS tam sedí šéf vymahačů dluhů“.

Pak před Václavské náměstí předstoupil ředitel zahraniční sekce společnosti Romodrom Jan Husák, jenž se aktuálně – podle moderátorky Lindy Bartošové – angažuje zejména v pomoci ukrajinským Romům. „Mír pro každého z nás může znamenat něco jiného. Pro někoho je to klid zbraní, pro jiného život bez předsudků a odmítání,“ řekl Jan Husák k tomu, že „přestože válka přináší mnoho útrap a často oběti nevinných lidí a promítá se do životů každého z nás“, přináší prý „určité naděje“. Touto nadějí má být to, že nyní Romové na Ukrajině prý cítí vlnu pospolitosti a solidarity.

Odbornice na jadernou bezpečnost Dana Drábová se posléze vrátila ke vzpomínkám na rok 1989. „V roce 1989 jsme dostali obrovský dar – dar svobody. Dar svobody žít jak chceme, svobody říkat co chceme, svobody starat se o sebe,“ pronesla a ocenila, že od té doby „žijeme v otevřené, úspěšné, tolerantní zemi, která si váží druhých lidí a která je založena na solidaritě a úctě k důstojnosti těch okolo nás“.

Podle Drábové je nutné, abychom si uvědomili, že toto není samozřejmostí a že „ke svobodě patří zodpovědnost“. „Zodpovědnost za to, co říkáme, zodpovědnost za to, co děláme, zodpovědnost za to, že se o sebe chceme postarat. Že umíme nabídnout pomocnou ruku – a to my umíme. Tolikrát jsme to za poslední tři roky prokázali,“ pravila Drábová a vyzvala, abychom svobodu chránili, jelikož to je „to nejcennější, co máme a budeme mít“.