PRSP pořádá školení pro studenty. Provozuje „výzkumné“ projekty s celkem výmluvnými názvy, například "Promoting Democracy Abroad: the U.S. and the EU in Third Countries" (Podpora – dříve se též říkalo po pravdě „vývoz“ - demokracie do zahraničí: Spojené státy a Evropská unie ve třetích zemích), „Conspiratorial thinking and foreign policy views: evidence from Central Europe“  (Konspirativní myšlení a zahraničněpolitické názory: důkazy ze střední Evropy), „Military Interventions in Civil Wars: Protecting Foreign Direct Investments and the Defence Industry!“ (Vojenské intervence v občanských válkách: Ochrana přímých zahraničních investic a obranný průmysl), „On Perspectives on Disinformation“ (O perspektivách dezinformací), „Trump’s Folly and the Call to Europe“ (Trumpova pošetilost a volání do Evropy) a mnoho podobných.

 

To jediné, co se odnikud nedozvíme, je, co celá tato „vědecká“ aktivita stojí a kdo všechno to financuje. Při četbě výročních zpráv PRCP dojdeme k závěru, že jde o cosi, co by se dalo nazvat publikačním incestem. Mnohá práce vyprodukovaná lidmi z PRSP, je uváděná v několika různých škatulkách (porůznu monografie, příspěvky do domácích a zahraničních tiskovin, kurzy a školení atd.), takže to působí dojmem překotné a velmi produktivní činnosti. Při dosti opulentním počtu „pracovníků“ (namnoze působících i v jiných segmentech Fakulty sociálních věd UK) to však spíše vypadá jako docela pěkná zašívána, kde se nepředřete, jste slušně placeni a ještě si děláte sbírku impaktovaných zářezů pro budoucí tzv. vědeckou kariéru. Kdo by to nechtěl…

 

Pídíme-li se po zdrojích této aktivity, dojdeme mj. k Univerzitním výzkumným centrům (UNCE). Zde dostalo slušné peníze mnoho projektů právě z lůna UNCE. Vedle samotného Pražského centra pro výzkum míru též například Výzkumné centrum pro lidská práva. Vedle toho však Univerzita Karlova poskytuje další nemalé prostředky v rámci programu Primus. Zde byly financovány např.íklad projekty s názvy typu „Digitální občanská participace dětí a dospívajících v globalizovaném světě“, „Globální toky politických informací“ či „Hybridní revoluční aktéři v globální politice“. Jediné číslo, které se z veřejných zdrojů dovíte, je to, že celá Univerzita Karlova dává na podporu vědy ze svých programů cca 1,4 miliardy korun (z výroční zprávy za rok 2020). Z této výročky se dovíte mnoho pěkného o UK, třeba také, kolik žen pracuje na jednotlivých fakultách. Což je jistě to podstatné a hlavní hledisko kvality výsledků vědecké a pedagogické práce. Ale to jen na okraj. Něco jako „celková zpráva o hospodaření“ s příslušnou strukturací zde chybí.