Bývalý prezident České republiky Václav Klaus pronesl poselství k příležitosti Dne české státnosti. „Scházíme se v den státního svátku před historickou budovou, v níž byla před 105 lety vyhlášena Československá republika. Od tohoto okamžiku se datují dějiny naší moderní státnosti. Scházíme se zde právě my, kterým o naši republiku skutečně jde, a právě zde, protože tuto zásadní událost našich dějin, o níž bude dnes na jiných fórech pronesena spousta převážně prázdných slov, chceme vzpomenout vážně. Optikou této události se chceme dívat na nepříliš radostný dnešek a na akutní hrozbu, kterou je vzdání se myšlenky 28. října,“ zahájil svůj projev před budovou Obecního domu v Praze bývalý prezident.

Klaus dále pronesl, že vznik československého státu po třech staletích habsburské nadvlády představoval zásadní historický zlom, který našemu národu přinesl radost a naději. „Vznik samostatné a svobodné Československé republiky byl vyvrcholením společenské, ekonomické a kulturní emancipace, kterou si Češi dlouhou dobu přáli a ke které v průběhu 19. a počátkem 20. století směřovali,“ uvedl někdejší prezident. Zároveň však připomněl, že nově zrozená republika se musela potýkat s řadou problémů, například národnostních a ekonomických. Klaus ve svém projevu z tzv. „mužů 28. října“ ocenil zejména prvního československého ministra financí Aloise Rašína, díky němuž jsme se dokázali vyhnout poválečné inflaci.

Ve svém projevu připomněl, že čeští Němci nikdy koncept samostatné Československé republiky nepřijali, a že proto využili první příležitosti k jejímu rozbití. Zahraničněpolitické opření naší země o západní velmoci se navíc brzy ukázalo být iluzí. Již po dvou desetiletích tak ze suverénního československého státu zbyly jen trosky. Klaus míní, že ačkoliv to nechceme slyšet, tak „Mnichov byl logickým důsledkem tehdejšího evropského vývoje“, nikoliv „nečekanou katastrofou“. S tím, dle jeho slov, souvisí i poválečný vývoj, kdy jsme se dostali do „Stalinova područí“.

Naděje 28. října podle Klause oživil až 17. listopad 1989. „Na události, které po 17. listopadu v naší zemi bezprostředně následovaly, můžeme vzpomínat s hrdostí. Bohužel už jen vzpomínat. Dnešní vláda se od idejí svobody z počátku 90. let stále více vzdaluje, což vyvolává frustraci stále se zvětšující části naší společnosti,“ pronesl bývalý prezident. Frustrace ale podle něj nestačí, neboť ta sama o sobě není politickým programem. „Nemá-li zůstat neproduktivní pasivitou, musí být rychle nahrazena pozitivní politickou aktivitou. A té se musí zúčastnit každý z nás,“ vyzývá státník, který se významnou měrou podílel na společenské a ekonomické transformaci v 90. letech.

Dosáhnout změny nebude snadné. A to nejen kvůli nejednotě, ochablosti a změklosti, kterou bývalý prezident spatřuje v dnešní české společnosti. „Bude to těžké i z toho důvodu, že doma už dnes nejsme sami. Už je tu s námi – se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary a jejich ochotnými domácími pomocníky – i Evropská unie a my při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu, neboť pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti,“ vysvětluje Václav Klaus.