„Myslím si, že už není důvod na velké oslavy. Vzpomínáme jen na příjemné věci, možná, že je lepší se na to dívat kriticky,“ poznamenala úvodem rozhovoru Vášáryová. Následně vzpomínala na listopadové události roku 1989. „Například jednou z těch nej, na které nezapomenu, je, že jsem při návštěvě Václava Havla v Bratislavě, kdy všichni seděli na pódiu Národního divadla, měla za úlohu poslouchat rozhlas ze zákulisí, protože právě zasedal Ústřední výbor Komunistické strany Československa a čekalo se, jestli zruší vedoucí úlohu strany. A doopravdy se to stalo, a já jsem to napsala na lísteček a podstrčila jsem to Havlovi a Václav to předčítal, a tam prostě výbuch a bomba, skoro zhroutili Národní divadlo,“ popsala Vášáryová.

Slovenská diplomatka se v rozhovoru zamyslela rovněž nad tím, co bylo hlavní motivací lidí, kteří chodili na náměstí a demonstrace a požadovali nějakou změnu. Podle jejích slov určitě nešlo jen o to, že všichni by chtěli svobodu. „Myslím si, že lidé si to představovali různě. Skoro mi vadí, že vlastně dnes je ta móda hovořit, že já jsem si to představoval jinak, a to mi strašně leze na nervy, protože: Za prvé je to nevychované, my nejsme zodpovědní za to, že oni si to představovali naivně a dětsky. A za druhé, je to takové, jako kdyby mi říkali, že já jsem si představoval, my jsme si představovali, že všichni budeme mít jachtu na Jadranu a nyní ji mám jen já a já ji nikomu nepůjčím, anebo něco v tomto slova smyslu,“ zmínila Vášáryová.

Sama Vášáryová byla dle svých slov svědkem mnohých osudů lidí, kteří například podepsali spolupráci s StB. „A u některých vím, že ji podepsali proto, neboť ho nafotili v nějaké velmi choulostivé situaci a vydírali ho a vlastně hrozili jeho rodině, anebo mu emigrovaly děti a on musel podepsat, že teda bude držitelem konspiračního bytu. On chtěl ty děti prostě vidět. Nechci to tím ospravedlňovat, ale těch lidí, kteří udávali za peníze, těch lidí bylo dost. Musíte si uvědomit, že podle statistiky, ke které jsem se dostala, každý sedmý dospělý muž donášel,“ uvedla. 

Závěrem pak Vášáryová hovořila o Maďarsku, kdy přemýšlí, co se v něm stalo. „Vlastně dnes se dá říct, že tam neexistuje svobodná demokratická instituce, nebo ústavní soud je zničený, národní banka ztratila nezávislost, parlament je podrážděný, ústava je změněná způsobem, že stačí, že dostanete 28 %, tuším, ve volbách a máte většinu v parlamentu. Neuvěřitelné záležitosti, to jsem si nikdy nepředstavovala,“ uvedla.

„A když jsem o tom přemýšlela, tak jsem začala uvažovat, jak se vlastně chovalo Maďarsko po roce 1918. A tam si uvědomíte, že oni neměli vůbec demokracii. Oni obecně neměli demokracii čili oni šli vlastně z nedemokratického Horthyho režimu do fašistického režimu,“ dodává dále.

„My Slováci, my máme tu zkušenost z té prvé republiky, ten, ten stranický, tedy multistranický systém, parlament, nezávislé instituce, média, a tak dále, a tak dále, i když to netrvalo těch 18 nebo 19 let, trochu jsme si na to v té naše historické paměti zvykli. A když se podíváte na Polsko. Poláci též měli demokracii asi jen 4 roky... Čili možná, že pan Masaryk nad námi drží ruku trochu, doufejme, neboť si nemyslím, že my jsme přirozeně nějak demokraticky myslící,“ uzavřela.