První otázka směřovala k Václavu Moravcovi a k tomu, zda ve své práci zažívá tlak. „Myslím, že to patří k novinařině, že ty tlaky na novinářky a novináře jsou, ať už pracujeme v médiích veřejné služby,nebo v médiích soukromých. Ale záleží na naší osobní integritě, jestli těm tlakům jsme schopní odolat. Protože zpravidla říkám, že na cenzuru musejí být dva. Ten, kdo cenzuruje – a ten, kdo je cenzurován. Takže polovinu těch věcí máme my jako lidé, kteří jsme pracovali nebo pracujeme ve veřejnoprávních médiích, ve svých rukou. Protože ty tlaky jsou. Já jsem zažil jako novinář asi 12 premiérů. Nedávno jsem si vzpomínal na tlaky, které byly za premiéra Jiřího Paroubka, jenž byl posedlý průzkumy. Podobné je to s Andrejem Babišem. Pro mě se mění osoby a obsazení, ale kulisy a ty tlaky vlastně zůstávají,“ podotkl Moravec.

S rozvojem internetu a sociálních sítí se podle Břešťana strašlivě zjednodušila možnost, jak lidé mohou předávat své stížnosti. „Ty tlaky tak přicházejí prakticky denně. A je jedno, jestli to přichází od pána z Horní Dolní, nebo od premiéra. Lidé si běžně stěžují, že napíšeme nějaký kritický článek,“ podotkl Břešťan. Ten zároveň dodal, že řada lidí neví, co jsou média veřejnoprávní služby, a řadí tam třeba i Parlamentní listy. „Protože to jako zní tak jako veřejnoprávně,“ dodal.

Tomáš Etzler pak vzpomínal na své působení v CNN. „V CNN byly dva tlaky, ale neměly nic společného s politickými tlaky. Tam se mi o hlavu obíjela dvě slova, a to je upřímnost a pravda. To tenkrát byla hlavní mantra CNN. A pak tam samozřejmě byl tlak ekonomický – produkovat levně. Šetřit peníze,“ podotkl Etzler. V České televizi podle svých slov žádný politický tlak také nepocítil.

Moravec následně vyjádřil svůj souhlas s Robertem Břešťanem, kdy opravdu dochází k fragmentaci publika. „A logické je, že když média veřejnoprávní služby dělají v populárních projektech, které nejsou rozhlasové, nebo využívají moderních technologií, tak je tlak soukromých médií, aby například Český rozhlas nedělal podcasty. Protože logicky o ten koláč peněz soupeří soukromá média a částečně i média veřejné služby. Takže ten tlak na média veřejné služby zesiluje i kvůli fragmentaci publika. Druhá věc se týká stírání hranic mezi žánry. A to pro mě jako pro novináře, který před 17 lety začínal s Otázkami, tak ten tlak na vyváženost a objektivitu, kdy Otázky jsou publicistický pořad a tady se stírají hranice mezi zpravodajstvím, publicistikou,“ podotkl Moravec.

„My jako média veřejné služby asi málo děláme osvětu, že to jsou dvě rozdílné entity a že ten subjektivní pocit komentátora... takže obávám se, že ta proměna mediální krajiny způsobuje daleko větší množství tlaků a my bychom měli vysvětlovat, jaké jsou rutinní postupy ve zpravodajství, v publicistice, držet čistotu žánrů a zároveň média veřejné služby mají expandovat i na ty platformy, které jsou nové, technologické, protože tam se plní ta veřejná služba,“ dodal Moravec.

Další otázka směřovala na Tomáše Etzlera. „Liší se ten výběr témat i zpracování témat v komerčním médiu a ve veřejnoprávním médiu a v zahraničním médiu a v českém médiu?“ zeptal se Rozsypal. „Musím se přiznat, že jeden z důvodů, proč jsem byl ochotný, nebo proč jsem přestoupil ze CNN, ze světové televize do České televize. Já jsem zpravodajství ČT sledoval a došlo mi, že ta Česká televize to dělá dobře. Ta žurnalistika se dělá úplně stejně, témata se vybírala podle důležitosti pro diváky,“ sdělil Etzler. Podle něj má Česká televize kvalitní zpravodajství. 

Poté se vyjádřil i k tomu, zda veřejnoprávní média mají vzdělávat. „Záleží na tom, jak bychom definovali slovo vzdělávat. Ale já si myslím, že pochopitelně nemůžou nahradit roli škol a jiných edukačních institucí, ale že by měla vytvářet takové pořady, ze kterých se lidé něco dozvědí. Které lidem něco přinesou... já si myslím, že edukační programy jsou nesmírně důležité a jsou navíc i v definici nejenom BBC, ale veřejnoprávních médií vůbec. Jakou roli by měla hrát v demokratické společnosti, protože v nedemokratických společnostech neexistují. Neměla by to dělat násilným způsobem – typu: my jsme ti, co mají pravdu, ale opravdu jakýmsi nenásilným způsobem by měla rozšiřovat vědomosti lidí a informovat o zajímavých věcech,“ podotkl. 

Své k tomu řekl i Václav Moravec. „Jestli považuju něco za chybu médií veřejné služby, respektive nás jako novinářské entity: že nejsme víc konzervativní a necháme se ukřičet. Přesně tím, že vyprázdníme slova vyváženost. Že vyprázdníme slova objektivita. Že setřeme hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou... a že přesně si říkáme: má médium vzdělávat? Protože přesně v tom českém prostředí si říkáme, že slovo vzdělávat znamenát indoktrinovat. A celé tohle vytváří ten jako koktejl, že se nerozlišuje ten rozdíl mezi signálem a šumem... že množství pravdivého poznání a signálů je relativně konstantní, zatímco šumu a odpadu v tom informačním světě nám přibývá proto, že lidé tíhnou ke konspiračním teoriím a podobně. Takže myslím, že i média veřejné služby by měla říct: a dost, my se nenecháme ukřičet,“ podotkl Moravec.

Moderátor Otázek Václava Moravce se rozhovořil i k tomu, co jej mrzí. „To, co se vymstilo Spojeným státům americkým... proč dáváme prostor bývalému prezidentovi, který prostě jen proto, aby byl zajímavý, tak šíří teze, že kdo je rouškař, tak je zároveň i Bruselan a podobně. Čím extravagantnější názor, tak tím ho my jako zesilujeme a není to společensky odpovědné. Podle mě kvalitní žurnalistika není o šíření blábolů. Je to o dobírání se pravdy i v tom zpravodajství,“ dodal Moravec. „A to je přesně ta vyváženost... my posadíme někoho, kdo nese odpovědnost za veřejné zdraví, jako je ministr zdravotnictví, a proti němu posadíme někoho, kdo úplně popírá, že tady je koronavirus?“ ptal se Moravec.

„Myslím, že existuje jedna hodnota v žurnalistické práci, která by měla být nadřazena vyváženosti, a to je pravda. A já si myslím, že – já pochopitelně rád slyším pluralitu názorů – ale jestliže se ta vyváženost bude dotahovat do takových absurdit, jako byla neslavná debata o placatosti Země,“ dodal Etzler. Moravec mu pak přitakal, že veřejnoprávní média mají mít zkrátka nějakou společenskou odpovědnost.

Závěrem se Václav Moravec vyjádřil také k odvolání dozorčí rady České televize. Nepřipomíná to krizi kolem roku 2000? „Tak ono je to stále stejné. Tady část politické reprezentace, dovolím si tvrdit i ekonomických elit, protože tam jsou často i ekonomické zájmy, na které se zapomíná, proč ta média veřejné služby v České republice zlikvidovat. To je ta nedokončená transformace a vždyť jsou to stále stejní lidé... to, že se to opakuje po dvaceti letech, tak já doufám, že veřejnost si i v souvislosti s tou koronavirovou krizí a s těmi krizemi uvědomuje, že ta média veřejné služby hrají zásadní roli, ale prostě tady silná média veřejné služby a silná Česká televize, která obhospodařuje 30 procent publika v každodenním share, je prostě trnem v oku části politické reprezentace,“ podotkl Moravec.

Obavu o budoucnost veřejnoprávních médií pak svěřil Robert Břešťan, a to právě s ohledem na Polsko a Maďarsko. „Veřejnoprávní média jsou lakmusovým papírkem demokratické společnosti. Jakmile budou nějaké snahy o zestátnění České televize, Českého rozhlasu a podrobení si, což nějaké snahy skrze rady vidíme, tak je to jasný signál, že se děje něco nedobrého,“ uzavřel. 

„Jsem velký optimista v tom, že když by nedej bůh došlo k polskému či maďarskému scénáři a byla by ta média veřejné služby zestátněna či zlikvidována, tak ta společnost si dříve či později o solidní média veřejné služby řekne. V Americe, která je liberální, fungovala pouze na soukromé bázi, i tam na konci 60. let minulého století vznikl Public broadcasting sector. Takže já si myslím, že ta povaha prostě nepodléhat komerčním tlakům, informovat, vzdělávat a bavit, že v té společnosti je přítomná. A pokud někdo zlikviduje Českou televizi nebo Český rozhlas kvůli svým individuálním pomstychtivým zájmům, tak je to hlupák a ta likvidace pak přinese zase očistu,“ dodal Moravec.

Obavy má i Etzler. „Veřejnoprávní méda... to je ten lakmusový papírek, to je ten skřivánek, co se týká demokracie, protože veřejnoprávní média neexistují v totalitních režimech nebo v autokraciích. Ale na druhé straně, já si myslím, že česká veřejnost, že velká část z ní podporuje veřejnoprávní média...,“ zakončil Etzler.