Soud své stanovisko zdůvodňuje tím, že majetek byl zkonfiskován Řádu německých rytířů, nikoli Německému řádu. „Olomoucký soud nemůže konstatovat, že byl zrušen nějaký subjekt, pokud to neprohlásil Svatý stolec nebo Česká biskupská konference,“ namítal vikář Metoděj Hofman. „My to necháme posoudit jednotlivé kompetentní orgány. Pokud jde o hranici 25. února 1948, tuto hranici řád rozhodně neprolamuje,“ zdůraznil.

Ať se řád obrátí na soud

Zda má Německý řád na majetek nárok, třebaže není totožný s tehdejším Řádem německých rytířů, není podle prvního náměstka ministra kultury Františka Mikeše jednoznačné. „To není úplně jednoduchá otázka. Pravdou je, že změna názvu není zadokumenována v evidenci státu. Cíkve i řády si své statusové otázky řešily samy. Stát se o to nestaral. Rozsudek olomouckého soudu je součástí právního pořádku,“ poznamenal.

A připomněl další problém. Diskutovaný majetek byl totiž řádu zkonfiskován na základě Benešových dekretů, tudíž na něho nemá nárok. „Tohoto majetku byli němečtí rytíři zbaveni Benešovými dekrety a ty jsou další neprolomitelnou podmínkou restitučního zákona. Jestli se cítí němečtí rytíři opravdovými vlastníky, a pokud jim bylo ukřivděno, tak se mohou obrátit na soudy, aby rozhodly, a to i na základě rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1996,“ dodal Mikeš.