Ve středu bude oznámen nový plán na přerozdělení uprchlíků. Pokud projde, Česko by mělo přijmout další tři tisíce běženců. Evropská komise při tomto propočítávání kvót na každý stát brala v potaz velikost země, sílu ekonomiky dané země i to, kolik uprchlíků už ta či ona země přijala. „Ale uvidíme, zda plán projde, odpor proti němu je poměrně veliký,“ konstatoval Prouza s tím, že uprchlíci stejně chtějí do Německa. Odmítají zůstat i v Rakousku, o Maďarsku a Česku ani nemluvě.

Dvě různé skupiny uprchlíků

A to je důvod, proč kvóty nic neřeší. „Uprchlík se při první příležitosti zvedne a odejde do Německa,“ zopakoval host. Chápe, že politici především na jihu Evropy volají po kvótách, protože to ocení jejich voliči, ale nic víc, řešením krize kvóty nejsou. „Pro mě bylo zajímavé, když jsme Italům nabízeli pomoc, nabízeli jsme naše lidi a naše vybavení, tak Itálie nereagovala... Ono je jednodušší zavřít oči,“ doplnil.

Součástí plánu, který má být představen ve středu, jsou i tzv. Hot spoty, jakási „horká stanoviště“ na hranicích EU, kde se uprchlíci zaregistrují a už tam bude rozhodováno o jejich přerozdělení. „Skutečné řešení ale bude na roky,“ varoval Prouza s poukazem na to, že v Sýrii a Libyi stále zuří válka, a dokud se to nezmění, příliv uprchlíků do Evropy neustane. Přístup Evropské komise k této krizi je prý pro vládního úředníka zklamáním.

V debatě o uprchlících je třeba říci, že vlastně hovoříme o dvou odlišných skupinách lidí. V první skupině jsou uprchlíci, kteří už dosáhli evropské půdy a Řekové či Italové volají po jejich přerozdělení. Ve druhé skupině jsou lidé, jež ještě pobývají v uprchlických táborech v Jordánsku či Egyptě. Z této skupiny si chtějí vybírat Britové, kteří se zavázali touto cestou přijmout v příštích pěti letech dvacet tisíc lidí.

Česko žádné závazné číslo nevysloví. Podle Prouzy musíme napřed vidět, že se daří lépe chránit evropské hranice, bojovat proti pašerákům a tak podobně. Až v tomto směru nastanou posuny, Česko se vyjádří odpovídajícím způsobem. V minulosti Česká republika pomohla tisícům lidí z Balkánu a dokázala by to zopakovat, jen prý chce vidět, že se problémy opravdu řeší. Přerozdělování lidí nestačí.

Otázkou je, co bude možné reálně dělat. EU by ráda potápěla lodě pašeráků, ale v Libyi neexistuje vláda, s níž by o tom bylo možné jednat. Pokud jde o OSN, vše záleží na postoji Ruské federace, která má právo veta v Radě bezpečnosti. „A svůj případný souhlas si nechá Rusko draze zaplatit,“ uvedl host.

Máme se dobře, ne že ne

A proč se Češi, Moravané a Slezané uprchlíků bojí? „My se pořád poměřujeme s Rakouskem nebo s Německem, ale když se podíváte do zemí Blízkého východu nebo Afriky, my se máme velmi dobře,“ konstatoval Prouza. Z toho plyne, že bychom uprchlíky sice mohli přijmout, ale lidé děsí zprávy o zvěrstvech Islámského státu. Naproti tomu vidí, že Ukrajinci či Vietnamci se dobře začlenili do společnosti a nedělají problémy, s muslimy ale podobnou osobní zkušenost nemají.

Česko by také mělo svým partnerům jasně říci, že v minulosti pomáhalo třeba Ukrajincům. Kupříkladu v Portugalsku totiž nevědí prakticky nic o naší imigrační pomoci z minulosti, takže je třeba o ní hlasitě mluvit, aby bylo zřejmé, že je kritika Západu vůči nám nespravedlivá.

Stojí také za pozornost, že Německo věří v úspěch s přijímáním uprchlíků. Tamní vláda zřejmě doufá, že tím částečně vyřeší problém stárnutí populace, už teď totiž ví, že potřebuje asi půl milionu mladých pracovníků, aby udržela hospodářství v chodu v současné podobě. Ale ani Německo nemá nekonečné možnosti, rok nebo dva uprchlíky zvládne přijímat a integrovat, v horizontu deseti let už je to nereálné.

Maďarsko neudělalo špatně vůbec nic na rozdíl od Řecka

Host pár slov řekl i k Maďarsku. „Neudělalo špatně vůbec nic, jen se zachovalo tak, jak se zachovat mělo. Nezavírá oči a nepouští uprchlíky jako třeba Řecko,“ konstatoval Prouza. Kdyby Řekové dělali, co měli, Maďarsko by nikdy nemělo problémy. „Maďaři dnes řeší problém za někoho jiného, ale je dobře, že ho řeší,“ doplnil státní úředník.

Stranou jeho pozornosti nezůstal ani postoj zemí Perského zálivu, které často úplně odmítají uprchlíky přijmout. Podle Prouzy jsou si všichni vědomi, že by v těchto zemích byli z běženců občané druhé kategorie. V Evropě tomu tak není. Stačí se podívat na to, že členem Senátu je Hassan Mezian narozený v Sýrii.