V současné úpravě je podle Dienstbiera omezení imunity dostatečné. Zákonodárci loni zrušili doživotní imunitu poslanců, senátorů a ústavních soudců.

Novela reagovala na vydávání poslanců. Rozhoduje prý politika a ne okolnosti konkrétního případu 

Imunita není osobní výsada, ale jde o ochranu zákonodárné moci před zásahy výkonné moci, uvádělo předběžné stanovisko pro zasedání kabinetu. Pokud by o vydávání zákonodárců k trestnímu stíhání parlamentní komory nerozhodovaly, výkonná moc by toho prý mohla zneužívat. Zadržením, zatčením nebo návrhem na uvalení vazby by mohla ústavnímu činiteli znemožnit účast na důležitém hlasování, stálo v předběžném stanovisku.

Ústavní novela je podle předkladatelů reakcí na vydávání poslanců, sněmovna podle nich rozhoduje politicky bez ohledu na konkrétní případ a okolnosti. Výrazně se to podle jednoho z autorů Stanislava Polčáka projevilo v případě vydání bývalého pražského primátora Bohuslava Svobody (ODS), který čelí stíhání v souvislosti s městskou kartou Opencard a jenž předlohu rovněž podepsal. Imunita tak podle předkladatelů ztratila smysl.

Poslanec a senátor by nemohli ve vazbě uplatňovat mandát

Norma by zachovala imunitu zákonodárců v případě projevů a hlasování v parlamentní komoře. Zákonodárcům by zůstala ochrana v případě hrozby okamžitého omezení jejich osobní svobody. Se zadržením by musel souhlasit předseda komory, s návrhem na vazbu i komora.

Vláda se podle Dienstbiera pozastavila nad tím, že poslanec a senátor by ve vazbě nemohl na rozdíl od vězněného zákonodárce uplatňovat mandát.

O předloze rozhodne s konečnou platností Parlament. Protože jde o ústavní novelu, k jejímu schválení by byl nutný souhlas nejméně třípětinové většiny v obou komorách.