Pane profesore, hned na začátek se podívejme na naši vládu. Ta je ve svém volebním období už více než za půlkou. Jak ji hodnotit?

Ano, vládnutí i se svým nezbytným pozadím má rovněž dvě půlky. Kdo jsem však já z venkova, abych hodnotil centrální vládu naší skvělé vlasti. Vždyť už je stejně ohodnocena průzkumy. Je to hodnocení velmi neslavné včetně kaudální pozice premiéra v žebříčku obliby. Ten sám se ovšem hodnotí kladně. Jako vzdělanec humanista se má jako člověka rád. Je naopak otázkou, zda je on spokojen s námi občany. Zda jsme dost chápaví, pracovití, vstřícní k novým vládním opatřením a vizím, odolní vůči dezinformacím a zda jsme obecně dobrým materiálem pro úspěšné vládnutí až do příštích voleb. 

Osobně jsem od nynější vlády jako celku přílišné blaho ani moudrost neočekával. Ostatně vznikla jako hybridní antibabišovský projekt a pro soulad se zájmy velkých kormidelníků širšího euroatlantického dění. Byli nám zjeveni a z vůle těsné většiny lidu vyvoleni ti aktuálně z nás nejlepší, kteří se předtím pro jistotu sebezáchovně poskládali do koaliční superstrany tak, aby i ti nezvolitelní mohli být zvoleni a z menšin pak mohli zformovat většinovou vládu.

Demokracie má mnoho podob, tudíž i takovou, kdy síla čtyř poslanců vygeneruje tři vládní ministry, což je třeba obdivuhodná pirátská dovednost. Tedy sleduji hlavně čím a jak se vláda sebepochválí. Je to mnohem zábavnější než se jakkoli zabývat v mezivolebním intervalu vlastním názorem na vládnutí, protože vláda jako nepříznivé počasí zase přejde. Jen vzpomínky a dluhy přetrvají.

Trochu mě však trápí, že máme vládu dychtivě vazalskou projevem a lokajskou chováním. Lokajské chování se vyznačuje uctivostí k protektivní vrchnosti a opovrhováním těmi dole v podhradí a při spodině. Dost nás takto mají v toku času načtené naši odvěcí souputníci Rakušané a Němci.

Abych tu ironii nepřehnal a nezapomněl také chválit, tož chválím třeba vládnutí rakouské, švýcarské, dánské, holandské, maďarské, irské, polské, islandské nebo srbské či jiné ze zemí velikostně srovnatelných, i menších, neboť jde o vládnutí méně lokajské. Leč mají to tam vládní činitelé bez mindráků asi snazší než ti u nás, hlavně se sebou a mezi sebou.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Předpokládáte, že jejich výsledky nějak výrazněji ovlivní směřování EU?

Docela bych ocenil, kdyby letošní volby do 705hlavého europarlamentu poněkud srovnaly současnou chřadnoucí trajektorii EU. Od nás ony zvlněné kolejnice můžeme rovnat silou 21 poslanců. Budou je však naši zástupci zajisté urputně ohýbat odlišnými směry, pokud vůbec. Rozverností eurostruktur se ovšem účastnit musíme. Kdo není součástí řešení, stane se brzy součástí problému. Jde prý ostatně o mírový koncept, v němž se lépe převáží zboží a snáze cestuje. Severní a jižní hranice Evropy jsou poměrně jasné, nejasno je o hranici západní a zejména o té východní.

A v čem by se podle vás EU měla změnit? Co třeba říci na tolik diskutovaný Green Deal, migrační pakt?

Jako jedno z přemnohých darebných dětí trvale vlídné matky přírody mohu jen říci, co mě už v mládí učili. Že na ruční pilu ani cirkulárku se nemá příliš tlačit, protože dílo se tím neurychlí, pila se hltí až zadrhne, zuby se lámou a úsilí vyjde vniveč. Mocnými spojenci jsou rozum a čas, aktivismus je naopak nemocný nepřítel. Tání ledovců nelze přehlasovat. Je jistě třeba čistit a cizelovat technologie a své okolí. Čisticí potenciál Evropy je v globálním pohledu do 10 %. Aktivistická sebelikvidace Evropy však čištění celého světa neprospěje.

Dějiny lidstva jsou dějinami migrací. Dokážu si představit docela otrávené Kelty či Markomany, když jim sem migrovaly slovanské národy, ostatně i římskou nobilitu znechucenou z Hunů či Vizigotů, nepochybně i Britony a Pikty  na ostrovech nemile překvapené kontinentálními Římany, Sasy i Normany a úplně nejvíc indiánské národy Ameriky rozvrácené Evropany na jihu i na severu. Jde o to, jak se s čím umíme moudře vyrovnávat prozíravými regulacemi perem či mečem, úsměvem či šklebem.

V televizi nabízíme neustále obrazy našeho západního světa hojnosti, domků s bazény, svět automobilů skvělých značek, festivalů a zdraví z posiloven, svět módy s úsměvy a drinky, společnost sociálního a zdravotního zajištění všech vším i s invalidními vozíky zdarma. Proč to nechtít. Proč se tedy divíme, že ti akceschopnější z oblastí nedostatku, bídy a rozvratu pílí za lepším a inzerovaným. Když jim často navíc i ten nedostatek ještě rozmlátí skvělé technologie našeho obranného průmyslu, které tam pro vítězství demokracie zištně dodáváme. Migranti se chovají logicky a my buď máme, nemáme, nebo jen ladíme nástroje, jak jejich poptávce čelit. Jako ve všem jde zpravidla o kombinaci hlouposti a darebnosti. Jistě menším tlakům odolává od severu Finsko než od jihu Itálie. Mít kontrolu nad územím deklarovaným jako vlastní se poněkud rozmazává, přecházíme-li z konceptu jednoho státu ve federaci, soustátí či dělný protektorát.

Je třeba více cílevědomé diplomacie, politiky dlouhodoběji promyšlené a menším politikařením činitelů lačných momentálních funkcí. Úsměvný je nápad Britů vyvážet migranty odevšad do Rwandy. Po naplnění Rwandy bude asi následovat transport zase někam jinam, třeba kolonizace Antarktidy, kde je zatím docela prázdno, byť nehostinno.

Sklízíme důsledky kolonizačního a nadřazeného odírání jiných a inzerované výjimečné vlastní prosperity, provázené zbytečným mlaskáním při opulentní hostině. Tož se třeba více férově dělme nejlépe už v domovských zemích migrantů, ať jim není třeba se tolik pídit po lepším. Čína a Rusko se například k Africe chovají moudřeji, možná i vychytraleji, ale také proto Čína ani Rusko vlnami migrace netrpí. 

Pojďme na další téma. Nedávno jsem se v médiích dočetl, že prý přibývá mladých lidí s diagnózou rakoviny. Čím to dle vašeho názoru je? Stresem, stravou?

Tvrzení, že přibývá mladých nemocných se zhoubnými nádory je jedním z číselně nepodložených mediálních šplechtů. V Národním onkologickém registru vedeném od roku 1977 žádný takový obecný trend zatím nevidíme. Museli bychom se ostatně bavit o trendech věkové distribuce u každé z 97 onkologických diagnóz zvlášť nebo aspoň u té dvacítky nádorů nejčastějších.

Na druhé straně bych se věkově časnějšímu nástupu některých zhoubných nádorů v budoucnu ani nedivil, bereme-li v úvahu svět plný chemie ve stravě i v prostředí s často zatím nepoznanými důsledky, a to včetně důsledků medicínských intervencí.

Když jsme u toho, co říkáte na to, že i potraviny, které si můžeme bez problému vyprodukovat u nás, ať už jsou to třeba brambory, vepřové maso… často k nám dovážíme stovky až tisíce kilometrů?

Kšeft je kšeft a stát není v tržním hospodářství nijak mocným, ostatně ani nijak moudrým regulátorem. Tím spíše, jde-li o stát nevelký, s omezenými možnostmi vývozu a omezenými regulacemi dovozu. Pobavila mě před pár lety zpráva o dopravní nehodě někde v západní Francii u Poitiers, kde do sebe narazily dva kamiony s náklady vajec. Jeden vezl vejce z Holandska do Španělska a druhý protijedoucí ze Španělska do Holandska.

Asi se nikdo moc nezabývá ani tím, zda je ekologické vozit hovězí maso z Argentiny do Evropy nebo obyčejná jablka ze Španělska do Česka. Prý se k nám vozí i brambory z Egypta, což bych fakt nečekal jako dar pouště Vysočině.

Zde je zajisté také oněch ekologických podnětů k úspornému chování více než v šetření topivem navlečením teplejších svetrů důchodcům, jak onehdy bděle doporučovala naše paní parlamentní předsedkyně.

Proti dovozu masa konkrétně z jižní Ameriky varuje například na setkáních Klubu 2019, kde vy také býváte často hostem, přední český potravinář a exprezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek. Mluví o antibioticích, hormonech z hormonálních kastrací, GMO… Jak toto může ovlivnit zdraví lidí?

Rád jsem hostem všude, kde se poučím a kde se moc nelže. Tudíž je podnětné být na Klubu 2019 a je těžké být hostem třeba v ČT. Agrární profesionálové vědí o mnohém, co nevíme my spotřebitelé nebo co se nám mlží, ať již o kvalitě nebo cenách.  Pořád si však myslím, že naše obchodní a potravinářská inspekce i tuzemské normy jsou na velmi dobré úrovni, dá-li se jim příležitost co střežit.

Steroidní hormony v potravě zajisté škodit mohou, stejně tak látky fungující jako hormonální disruptory. Nemusejí vstupovat do potravin přímo, ale také zprostředkovaně, třeba z hromadění v odpadních vodách, které pak recyklují do zemědělské produkce. Mnohé se ukáže až po letech zdánlivého bezpečí. Příkladem prozření může být DDT v minulosti, v posledních letech i nejasnosti kolem glyfosátu nebo aspartamu čili E951. Tedy i schválená takzvaná „éčka“ stojí za to bedlivě prověřovat.

Nebál bych se tolik GMO, tedy geneticky modifikovaných organismů, respektive plodin. Změny a proměny v DNA či RNA jsou součástí života trvale a jsou-li konzumovány jako potraviny, trávící proces je rozkládá na základní biochemické komponenty, jako jsou nukleotidy, cukry a fosfáty bez kontextu s jejich řazením v genomu. Nevylučuji však zásahy do selekčních procesů a ekosystémů, neboť jde vlastně o nové organismy s novými vztahy v přírodě, byť se nám mohou zdát pro produkci dané plodiny momentálně ekonomicky výhodné.

Evropská komise již nějakou dobu říká, že masná velkoprodukce není dlouhodobě udržitelná a mluví o potravinových alternativách, jako je například hmyz. Co na to říct? Dokáže hmyz plně nahradit maso? A není na místě bát se třeba i nějakých zdravotních rizik, alergií?

Hmyzí produkt med konzumuje lidstvo od nepaměti. Včelky vařené ani sušené však nikoli, nebylo by na to dost včelstev. Kráva jako nositelka hovězího zase na květy nezalétne a s opylováním nepomůže. Lze na toto téma žertovat nebo mluvit vážně. Bílkovina z moučných červů může něco doladit, doplnit, spíše nedochutit, ale žádné velké řešení to není. Ostatně moučné červy na páře s kečupem a česnekem jsem ochutnal v Thajsku za několik bahtů, nijak mě to neodradilo ani neoslovilo. Nevím kdo, co a v jakém rozsahu plánuje, ale myslím, že Evropská komise má mít jiné starosti, byť plkání dovoleno. Červi nenahradí ryby, ryby nenahradí drůbež ani drůbež nevytěsní dobytek jako europoslanec nenahradí tesaře.

Jistěže třeba na chitin z hmyzu může být leckdo alergický nebo ho hůře či vůbec trávit. V dohledných desetiletích se hmyzu jako alternativy masa rybího, drůbežího, vepřového, skopového či hovězího neobávám, může se zařadit a obohatit gurmánské salony nebo linky pro náhražky čehokoli, jako už slouží třeba sója.

V minulosti jste se opakovaně veřejně vyjadřoval ke covidu. Co nám tedy z oné doby covidové zbylo?

Zbyly nám dluhy a sebepoznání. Také zkušenost, jak snadno lze manipulovat společností odshora až dolů. Problém nebyl ani tak v akci přírody, stvořitele či stvořitelů, ale v reakci na ni. Užili jsme si nadmíru škod i sebepoškozování. Teď plaše zkoumáme, jak z toho kruhu dluhů finančních, sociálních i mentálních vybřednout.

Nicméně jazykozpytně soudím, že se nemá říkat doba covidová, nýbrž doba covidí, analogicky jako syslí, bobří či hradní. Také neříkáme díra syslová, bobrová nebo hradová. Už terminologicky jsou v tom neujasněné nesrovnalosti, o všem ostatním covidím ani nemluvě. A také, že se lépe rýmuje třeba doba covidí, co se jen tak nevidí. A že se třeba ještě uvidí. Jenže až za dlouho, pokud vůbec.

Doba covidí naučila i lépe poznávat lidi. Zatímco mnohé přispívá k lidskému vědění, doba covidí naopak vědecky rozvinula velkou novou oblast lidského nevědění, a to  ve stupnici „nevím… nevíme… neví se… a nechce se vědět“. Ten poslední čtvrtý stupeň nevědění se nás dále pevně drží.

Ale kdyby zase něco přišlo, schováme se za roušku. Nebude aspoň poznat, zda se šklebíme, řehtáme, uculujeme, úpíme strachem nebo přímo trpíme. Inu rouška, lidu zkouška. A udělejte mi reklamu, říká virus, a nezklamu.