Není žádným tajemstvím, že se pandemie podepsala na duševním zdraví obyvatel a způsobila nárůst mnoha negativních jevů. Mezi nimi i domácího násilí. A mezinárodně působící neziskovka Human Rights Watch (HRW) tlačí vlády, aby schválili Istanbulskou úmluvu, a tvrdí, že její schválení pomůže. „Vlády by měly podniknout rychlé kroky k tomu, aby popřely dezinformace ohledně úmluvy, a aby bojovaly s nebezpečnými mýty a diskriminačními stereotypy, které podkopávají boj proti násilí na ženách,“ říká.

Ratifikaci neziskovka vyžaduje od členů Rady Evropy u příležitosti toho, že Istanbulské úmluvě je už deset let. „Úmluva ustanovuje robustní a právně zavazující standardy pro vlády pro prevenci násilí na všech ženách a dívkách, pro podporu obětí a pro pohnání viníků k odpovědnosti. Některé vlády svůj podpis stáhly nebo hrozí, že ho stáhnou, některé odmítly podepsat, ačkoliv stoupá počet nahlášených případů domácího násilí v období pandemie covidu-19,“ stěžuje si neziskovka.

Úmluvu ratifikovalo 33 členů Rady Evropy, 12 ji podepsalo, ale neratifikovalo. Dříve toto číslo bylo třicet čtyři, ale Turecko od smlouvy odstoupilo. Což dle neziskovky vyvolalo „rozsáhlou domácí i mezinárodní kritiku“ a jedná se o „bezprecedentní krok“. „Krok prezidenta Erdogana je krok zpět pro práva žen v zemi a jedná se o nebezpečí pro celý region,“ varuje Human Rights Watch. Turecké vládní síly prý ženy dostatečně nechrání a často dochází k jejich vraždám, tvrdí neziskovka.

Human Rights Watch také poukazuje na to, že úmluva „inkluzivní a důkladná“, a chrání i před stalkingem, sexuálním obtěžováním, vynucenými sňatky a vyžaduje, aby byla ochrana poskytována všem, bez rozdílu věku, sexuální orientace, etnicity nebo občanství (vstahuje se tedy i na migranty). „Klíčová výhoda úmluvy je, že nutí vlády zalepit díry v zákonné ochraně jistých skupin, například migrantů, kterým nebyl přidělen žádný statut, a dále leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů,“ uvádí HRW.