„Nikdy jsem nebyl Vaším fanouškem, ba ani soustavným posluchačem – Vaše písně ke mně doléhaly tak jako k většině obyvatel tohoto utěšeného kousku zeměkoule převážně omylem či mimoděčně, například z puštěného rádia kdesi v kavárně či taxíku,“ přiznává Žantovský v úvodu dopisu. „Celý život produkujete cosi, co bych nazval bez ironie hudebním obveselovačstvím pro dobrou náladu ve volném čase,“ vysvětluje Žantovský svůj postoj ke Gottově tvorbě.

Upozorňuje na to, že Karel Gott byl a je, a to i vlastními nepřáteli, uctíván pro svoji pracovitost, cílevědomost, soustavnost a snad i jistou umanutost, s níž celý život jde za svou písní. „To je jedna hodnota, která se dnes moc nenosí,“ vyzdvihuje Žantovský.

Celý text je ZDE.

Druhou Gottovou předností je podle něj smysl pro žánr. „Rozhodl jste se před lety zabývat se hudebním obveselováním. I když jste měl specifické vlohy, ba i hodiny hudby bral jste, nepodlehl jste představě, že z Vás bude Carreras. A to je rovněž vzácný úkaz. Našel jste pole, kde jste silný a kam patříte,“ pochválil slavného zpěváka Žantovský.

Něco takového podle něj dokázali v politice jen Václav Klaus a Miloš Zeman, v mediálním světě Vladimír Železný a Michel Fleischmann.

Amatérismus v české veřejné sféře

Závěrem si Žantovský stýská, že česká veřejná sféra je čím dál více zaplevelena amatérismem. „... který podprůměrného herce hodícího se leda tak do reklamy na žvýkačku, má-li dostatečně ostré lokty, přivede až na jeviště, kde se hraje Shakespeare. Z tohoto šmoka taky nikdy Olivier nebude. Vždy to bude jen upatlaný obejda, snažící se – zpravidla marně – odříkat velikou roli,“ uvedl Žantovský.

Na závěr popřál Gottovi, aby se se svými současnými starostmi, čímž zřejmě myslel zpěvákovu vážnou nemoc, „aby se s nimi popral s úspěchem“. „A Vašim fanouškům přeji Váš zpěv, co nejdéle to půjde,“ uzavřel Petr Žantovský svůj otevřený dopis Karlu Gottovi.