Spisovatel Vlastimil Vondruška se zamyslel nad rokem 2020 a konstatoval, že se o tomto roce opět mluvilo jako o turbulentním. Stejně jako o roce 2019, kvůli debatě o klimatické změně, a o letech předchozích, kvůli uprchlické krizi.

„Měřit míru turbulentnosti asi nejde, ale přesto je dikce komentářů rok od roku zklamanější a vylekanější. Mluvím o těch chytrých, ne zaslepených či budovatelsky optimistických, že opozice a Evropská unie přece vědí, co dělají, a vedou loď vstříc zářné budoucnosti. Mimochodem, probruselští novináři prosazují, že se má o Evropské unii psát jen pochvalně, kritika se nesmí připouštět. Je to přesně jako v závěru starého českého filmu Bílá paní, kdy se slavnostně otevírá most přes řeku, který tam ovšem není. Přesto lidé s praporky odhodlaně vstupují do řeky a jásají nad moudrostí strany a vlády a předstírají, že po tom mostě přecházejí na druhou stranu,“ napsal Vondruška na svém blogu.

Komentář k roku 2020 prý sice nechtěl začínat pesimisticky, a přesto si rýpl do médií hlavního proudu a do médií veřejnoprávních. Prý dnes nabízí méně pravdy, než média tzv. alternativní.

„Je to logické, zpráv, které by se hodily „do krámu“ veřejnoprávní doktríny, ubývá, a tak se nahrazují donekonečna opakovaným omíláním, co si kdo z opozice a jejích prověřených oblíbenců myslí o současné situaci, aniž by se řeklo, co se doopravdy děje. A že se toho dělo opravdu hodně!“ pokračoval Vondruška.

Geopolitická mapa světa se podle spisovatele mění. Zatímco u Bruselu je Vondruška přesvědčen, že na co sáhne, to zkazí, Čína jde prý kupředu. Díky pomoci médií podle Vondrušky EU zakrývá, že se potápí, ale údajně se stejně potápí.

„To celkem jasně ukazuje na fakt, že koncepce Lisabonské smlouvy a snaha přeměnit Evropskou unii v superstát byla chybná, navíc se s ní začalo v nevhodnou dobu a nevhodnými prostředky. Výsledkem je stále větší polarizace společnosti, nedůvěra v politickou reprezentaci a nechuť k dalším a dalším sociálním a ekonomickým experimentům. Dobrá politika má lidi spojovat a vytvářet jim podmínky pro klidný a spokojený život, aby mohli pracovat, mít zabezpečenou rodinu a mohli se bavit a užívat si v rozumné míře práci a odpočinek a ne se neustále stresovat, co si ti nahoře zase vymyslí za ptákovinu. Dnešní politická reprezentace nenabízí svým voličům klid a bezpečné zázemí,“ napsal Vondruška.

Klima se podle něj mění celkem předvídatelně, jak se ostatně měnilo po miliony let existence planety Země a lidé by se těmto změnám měli přizpůsobit. Tak to alespoň vidí Vondruška, který má za to, že EU místo přizpůsobování vymýšlí hysterické plány, které nám jen uškodí.

A do toho všeho přišla epidemie koronaviru, kterou podle svých vlastních slov nechce Vondruška zlehčovat, ale ani jí nechce připisovat extrémní váhu. Obojí je podle něj špatně.

Stejně tak je podle něj špatně koncentrovat bohatství světa v rukou úzké elity, nebo věřit, že bohatství je třeba přerozdělit tak, aby měli všichni přibližně stejné.

Vondruška je přesvědčen, že lidé už toho všeho mají dost, tahanic o uprchlickou krizi, o globální oteplování a tak podobně.

Vondruška se domnívá, že občany trápí jiné věci, ale ty politici neřeší.

Celé to může skončit tím, že lidé na politiku zcela rezignují, stáhnou se na své chaty a chalupy a budou se milovat a množit, tak, jak to bývalo za časů komunistické normalizace.

„Nezájem lidí o volby je alarmující, ale chyba není v lidech. Politika je k lidem nevstřícná a místo toho, aby se snažila jim vyhovět, tvrdě prosazuje, aby lidé vyhověli jí a bez reptání přijímali její politické, hospodářské, sociální a ekologické eskamotérství. Politika dnes neslouží lidem, ale lidé mají sloužit jí, mlčet a platit daně. Nedejte se zmást motivačními politickými hesly, že je některá strana lepší a perspektivnější než ty ostatní! Ne, všechny jsou od podstaty stejné, protože nezáleží na straně jako takové, ale na systému, v kterém působí a který je bohužel daný. Heslo „Pusťte nás na ně!“ má při správné interpretaci jediný význam: „Pusťte nás na ně, abychom vyhnali ty stávající, usedli do jejich křesel a dostali peníze, které brali oni.“ A to nemluvím o zářivých myšlenkách typu: „Jsem jedním z vás,“ či „Vím, co vás trápí.“ S platem sto tisíc korun může být poslanec těžko jedním z nás, a to, že ví, co nás trápí, je nám na nic, protože s tím nic neudělá a většinou ani nemůže,“ konstatoval spisovatel.

„Evropská společnost zlenivěla, ztratila soudnost, neváží si svých předků, pohrdá tradičními hodnotami. Ale chyba není v nás, obyčejných lidech, ale v politicích. Je známá věc, že lidé jednají tak, jak se jim systém dovolí a přijímají ty hodnoty, které se veřejně proklamují. Pokud vycházejí ze škol děti stále hůře vzdělané a neposlušné, protože je nesmíme ani kárat, natož trestat, a naopak se trestají jejich rodiče za to, že obhajují hodnoty svých předků, je to chyba politiků. To oni dávají peníze na to, aby se rozvracela heterosexuální rodina a potíralo se vlastenectví. Pokud dovolíme, aby místo práva vládl aktivismus a ideologie, těžko se mohou voliči ztotožnit s politikou a politickými stranami. Jistě, chodíme k volbám z tradice, vybojovali jsme si svobodné volby a pokaždé doufáme, že teď, teď se to změní, pokud dáme hlas těm správným,“ uzavřel Vondruška.