„Útokem Ruska na Ukrajinu skončilo období absolutního bezpečí,“ domníval se Ivan Gabal v úvodu své besedy v jabloneckém Eurocentru, kterou zorganizovala místní KDU-ČSL. „V této době se do nás hodně investovalo. Nyní je klíčová otázka, jaký podáme výkon. Nikoho už moc nebude zajímat, jak se cítíme. Ale jak se budeme podílet na problémech a výzvách, které západní svět má,“ řekl. Což je podle jeho názoru nejtěžší rys celé situace, složitější než výzva islamismu či obnovení určitého ruského subjektivního pocitu nadřazenosti. „Je to pro nás zátěžová situace. A nám se v zátěžových situacích moc nedaří. I když z hlediska Ukrajiny jsme situaci zvládli docela dobře. V čemž sehrála KDU-ČSL pozitivní roli,“ myslel si. Přesto podle něj tato krize ukázala, že prozápadní kurz není úplně stoprocentně garantovaný. „Mezi koaličními partnery, ČSSD a ANO, s tím měli velké problémy. Ten východní konflikt byl pro nás zátěžová zkouška. Nakonec jsme se v tom nějak rozebrali,“ uvedl. Tandemu Merkelová – Hollande se podle Gabala podařilo tvrdým tlakem tento konflikt zastavit.

„Mohli bychom na Ukrajině odvést poměrně hodně práce a pomoci. Z hlediska přibližování se k Evropské unii či problémům, které jsou na východě. Kde mají tři sta kilometrů odkryté hranice. Mohli bychom jim postavit hraniční policii, vybavit, vyzbrojit je. Ale my jsme se za těch dvacet pět let nenaučili pomáhat druhým. Museli bychom do toho investovat peníze. A na to nenajdeme konsenzus,“ konstatoval Gabal. „Pro Ukrajince jsme příjemný partner. Ale kromě diplomatické podpory jim nemáme co nabídnout,“ poznamenal. Přitom sami jsme podle něj získali v posledních letech hodně pomoci. „Když by se to mělo otočit, tak to nejde,“ upozornil na typický český vychytralý egoismus. Čímž nemyslel české obětavé dobrovolníky působící na mnoha místech, kde je to potřeba, ale postoj českého státu.

Sype se struktura Blízkého východu