Srbsko by se mělo dočkat otevření dalších kapitol přístupových jednání s Evropskou unií, ale nic se neděje. Neoficiálně se mluví o tom, že jde o trest Bruselu za to, že se Srbové dosud nepřidali k sankcím vůči Rusku a nedořešili otázku Kosova. Popularita EU mezitím mezi srbským obyvatelstvem klesá na historická minima. 

Situace na území Kosova a Metohije se nezlepšuje, etničtí Srbové tam čelí stále většímu násilí a provokacím. Za poslední dva měsíce tam bylo bezdůvodně ze strany kosovských Albánců postřeleno a pobodáno několik Srbů včetně dětí. Ze strany EU a Spojených států kvůli tomu ale albánské vedení v Prištině žádnému tlaku nečelí, velmoci naopak tlačí na Srby kvůli dalším ústupkům. 

Rozeberme si to podrobně. Média na politickém Západě i Česku většinou stále tendenčně tvrdí, že Srbsko stojí na straně Ruska a že má Putin v politickém vedení v Bělehradu pevnou oporu. Jaká je realita? Prezident Vučić i vláda dlouhodobě jasně odsuzují ruskou agresi na Ukrajině a jednoznačně konstatují, že jde o narušování územní celistvosti Ukrajiny a mezinárodního práva. Srbsko též v OSN hlasuje stejně jako západní státy ve prospěch Ukrajiny. 

Bělehrad si pouze “dovolil” nepřipojit se k sankcím, protože si jednak Srbové sankce sami v 90. letech prožili a za další nechápou, proč by mělo něco udělat jen proto, že to po nich někdo požaduje. “Jsme suverénní země a rozhodnutí činíme podle toho, co je v zájmu našich občanů,” opakuje dlouhodobě prezident Aleksandar Vučić.

Srbsko je kandidátskou zemí Evropské unie od roku 2009. Jenže místo férového přístupu dle mínění tamních politiků ze strany Bruselu čelí spíše stupňujícím se podmínkám, dvojímu metru a slibům, které nejsou plněny. Ve zkratce to celé roky vypadá následovně. Udělejte ještě tohle a pak už budete přijati do EU. Když to Srbové splní, místo splnění slibu slyší: dobře, ale teď musíte ještě to a to, pak už vás opravdu vezmeme. Splní a to výsledek? Skvěle, ale teď ještě… Jediným reálným výsledkem je, že podpora Bruselu a vstupu Srbska do Evropské unie mezi srbským obyvatelstvem kontinuálně klesá a může se stát, že jednoho dne srbští politici místo plnění dalších nově vymyšlených podmínek bouchnou do stolu a řeknou dost.

Toho si je Brusel patrně velmi dobře vědom, proto nyní Francie a Německo přišly s novým plánem. Tlačí Srbsko k přijetí dohody s Kosovem, což by znamenalo faktickou akceptaci nezávislosti této jihosrbské provincie. Jedním z bodů neveřejného francouzsko-německého plánu má být například to, aby Bělehrad umožnil přijetí Prištiny do OSN a všech mezinárodních organizací. V případě, že srbské vedení nebude souhlasit, hrozí mu ekonomické sankce a stažení západních investic ze země, což se rovná ultimátu. Jiní používají rovnou termín vydírání.