Před čtrnácti dny vyšel v deníku Echo24 rozhovor s ekonomkou Hanou Lipovskou, novou členkou Rady ČT. Zaznělo v něm mnohé, ale došlo i na kauzu udávání v Lidicích. „Chci věřit, že redaktoři z Reportérů ČT nebo z publicistiky nejsou a priori přezíraví. Oni si jen žijí ve svém světě, kde se mluví jejich řečí. V tomto ohledu je přímo vzorová kauza Lidice,“ tvrdila Lipovská.

„Kdyby se to dostalo na stůl mně, tak bych sestavila tým složený z různých historiků. Pozvala bych do něj autora tvrzení Vojtěcha Kyncla, proti němu archiváře Vojtěcha Šustka (kritik Kynclovy hypotézy – pozn. red.) a další. Chtěla bych detailní, nezaujatý rozbor situace, ptala bych se, jestli se skutečně dá tak suverénně konstatovat, že matka dodnes žijící paní Šupíkové byla udavačka, a když ne, tak proč tam četníkovo tvrzení nebylo zpochybněno. Chyba se může stát každému z nás. Ale v kauze Lidice absolutně nebyl zájem ani se omluvit, ani to zmírnit,“ tvrdila nová radní.

A dnes byla ve stejném médiu zveřejněna odpověď Marka Wollnera, dramaturga pořadu Reportéři ČT, který je za kauzu kritizován. Ten pro začátek uvedl, že se k výrokům radních nerad vyjadřuje, ale nyní udělá výjimku, čímž zároveň odpoví dalším kritikům.

Wollner poukazuje na to, že emotivní reakce vzbudila reportáž až o 4 měsíce později. „Aféra se naplno rozjela, teprve když Jana Bobošíková dovedla do svého studia ženu, na které chtěla demonstrovat naši nelidskost. Jenže paradoxem je, že nebýt moderátorky a zároveň předsedkyně lidické organizace ČSBS v jedné osobě, svět by tu ženu dodnes neznal. Marketingově to byla od Jany Bobošíkové dokonalá práce. Téměř,“ obviňuje moderátorku XTV.

Wollner uvádí, že se Lidickou tragédií v pořadu Reportéři ČT zabývají opakovaně a dává příklady. A jako publicistický pořad hledají nové úhly pohledu či zapomenutá fakta. Dramaturg Reportérů také tvrdí, že v Česku se tématu Lidic historici dlouho vyhýbali a kniha Vojtěcha Kyncla Lidice – Zrození symbolu je první „skutečně vědeckou publikací“ na toto téma. „Má přes 600 stran a je odborným dílem se vším, co k tomu patří. S poznámkovým aparátem a pečlivou prací s prameny,“ vychvaluje Wollner publikaci, ze které čerpal a dodává, že tedy zdroje pro reportáž byly více než dostatečné.