„Ušlechtilé cíle jsou však vždy líbivou maskou všech snah o přerozdělování a přesouvání majetku od jedné skupiny k druhé. Má to však jedno ohromné ale, a sice, že v minulosti snahy o rovnostářskou společnost nikdy nebyly úspěšné a není žádný důvod se domnívat, že tentokrát tomu bude naopak. My jsme tu pokus o socialistický ráj na zemi, kde by měl každý dostávat podle svých potřeb, ale přispíval podle svých schopností, už jednou měli, a jak to nakonec dopadlo, víme všichni,“ uvedl Miroslav Křížek, který je přesvědčený o tom, že se člověk přirozeně chová ekonomicky racionálně, aniž by si to příliš uvědomoval.

„Zejména z toho důvodu, že ekonomická racionalita je v konečném důsledku nejvýhodnější. S tím přišli v ekonomii už pozitivisté a pojem „economic man“ se objevuje již v textech filozofa a liberálního ekonoma Johna Stuarta Milla v 19. století. Ovšem pravdu mají i oponenti z řad behaviorálních ekonomů, kteří tvrdí, že ekonomická racionalita je ovlivněna omezením ze strany okolí,“ připomíná Křížek.

Nebezpečí navyšování daní pro bohaté demonstruje na logické posloupnosti událostí, které by takové zdanění vyvolalo. „Za prvé poklesne motivace ke studiu a k práci, ostatně proč byste si měli zvyšovat kvalifikaci nebo víc pracovat, když vám stát peníze sebere a přerozdělí je třeba i těm, kteří se k nízkým příjmům dostali kvůli své lenosti. Samozřejmostí je, že státu během přerozdělování zůstane část peněz za nehty a posílí úřednický aparát. To také zrovna nemotivuje ke snaze být úspěšný a více vydělávat. Druhým problémem je, že vysoce kvalifikovaná pracovní síla, jako třeba odborník na IT systémy nebo špičkový lékař, může zemi s neúměrným zdaněním příjmu lehce opustit a přesunout se do státu s výhodnějšími podmínkami. Tihle lidé navíc většinou slušně ovládají některý světový jazyk, proto pro ně nebude problém se přestěhovat. Státu s vysokým zdaněním pak zbydou pouze oči pro pláč a méně kvalifikovaná pracovní síla, na což zareaguje také celkové směřování země do kategorie levné montovny pro vyspělejší státy. Nehledě na to, že mladí lidé nebudou mít patřičné vzory, proč něco dokázat nebo se přemáhat, když kolem sebe neuvidí úspěšné vysokoškoláky nebo kvalifikované řemeslníky s prosperujícím podnikem,“ domnívá se Miroslav Křížek

Třetím důsledkem vysokého zdanění je podle něj zvýšená pravděpodobnost daňových úniků, kdy nakonec stát může přijít o více peněz, než kdyby se držel rozumné výše daní. „Nemusí se nám to líbit, ale tendence k daňovým únikům tu byla u určitého procenta poplatníků snad od zavedení daní. Lafferova křivka nám to hezky vysvětluje z pohledu ekonomické teorie; stát podle ní může maximalizovat výběr daní jen do určitého momentu optimální daňové sazby, křivka se v tomto momentě láme směrem dolů a vyšší daňová sazba neznamená vyšší příjem do veřejných rozpočtů, protože je oslabována motivace ekonomických subjektů k vyšším výkonům,“ je přesvědčený ekonom Křížek, který souhlasí s jistou mírou solidarity, ale nesmí mít nic společného s nadměrným zdaněním vysokopříjmových obyvatel. „Protože, řečeno opět s baronkou Thatcherovou, problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné. Stát má být štíhlý, efektivní a vybírat daně v co možná nejnižších daňových sazbách,“ dodává Křížek.