Němcová se vrací do padesátých let, kde Josefa Urválka popisuje jako nejkrutějšího představitele československé komunistické justice, jenž se pod vedením sovětských poradců podílel na vykonstruovaných politických procesech. „Nese přímou odpovědnost za odsouzení a zavraždění Milady Horákové a za několik desítek dalších justičních vražd,“ dodává.

V roce 1979 Josef Urválek a Helena Válková spolupracují na výzkumu „ochranného dohledu s prokurátorským dozorem“. „Jednalo se o institut převzatý ze sovětské praxe, umožňující u nás i postih a šikanu politických odpůrců komunistického režimu,“ popisuje dál Němcová.

Dodává, že Válková byla v té době vědeckou pracovnicí Výzkumného ústavu kriminologického, a podivuje se nad jejím tvrzením, že o zneužívání ochranného dohledu proti politicky nepohodlným osobám neměla tušení. „O čem tedy spolu se zrůdným prokurátorem Urválkem bádali, než společně publikovali text ‚Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu s prokurátorským dozorem‘? Nevěděla nic ani o Urválkovi? Nedělalo se jí z něj špatně?“ ptá se politička.

„Válková byla do roku 1989 členkou KSČ. Od roku 2015 je členkou hnutí ANO. Zatím jediné dvě strany, které se kryjí s jejím pohledem na fungování společnosti,“ zdůrazňuje Němcová.

„Helena Válková v čase komunismu spolupracovala s neojstudnějším a nejzvrácenějším zástupcem justice, vrahem v taláru. V čase demokracie chce být ve funkcích ochraňujících lidská práva,“ shrnuje Němcová s tím, že to by „byl výsměch všem, kteří byli komunisty pronásledováni, vězněni, mučeni, vyháněni ze země a zabíjeni“. Zároveň jde podle ní o další mimořádné selhání premiéra i prezidenta, kteří ji podporují. ODS její nominaci na jakoukoli funkci spjatou s obhajobou lidských práv považuje za nepřijatelnou a odmítá ji.