Sociální demokraté by prý měli přestat panikařit a nechat věci, tak jak jsou. „To, co by bylo podle mého nejrozumnější, je nechat věci tak, jak jsou, a nepřepřahat... Mně připadá, že věci zůstanou tak, jak jsou,“ uvedl host. Bohuslav Sobotka by tedy měl zůstat a možná také zůstane předsedou strany a volebním lídrem.  

„My víme z různých šetření, že nic nepoškodí stranu tolik jako různé zvěsti o rozhádanosti strany,“ doplnil k tomu Hartl. Když mají voliči pocit, že se nedomluví ani politici sami mezi sebou, uvnitř jedné strany, nemohou řídit ani celou zemi.

Sociální demokraté by se měli zamyslet nad tím, kam zmizela jejich podpora. V polovině roku 2014 si prý ČSSD vedla dobře. Voliči totiž oceňovali, že premiér Bohuslav Sobotka je schopen dokázat opakovaně dospět k nějakému kompromisu a vláda fungovala. Jenže tento politický kapitál Sobotka prohospodařil ve vládní krizi, kdy se snažil vystupovat jako rázný premiér, jenže to podle Hartla tak nevypadalo.

„Není důležité, jak to budou číst sociologové, politici a novináři, ale jak tomu bude rozumět veřejnost. A já se domnívám, že to veřejnost nepochopila. On si ani nikdo moc nedal práci s tím, aby to vysvětlil,“ vyčinil ČSSD Hartl za postup ve vládní krizi. Na krizi prý bylo patrné, že byla jaksi uspěchaná a dělaná na poslední chvíli.

Hartl věří, že by sociální demokraté udělali lépe, kdyby se obrátili ke středovému voliči. Ve středu prý dnes najdeme až dvacet procent voličů, kteří váhají koho volit. Bohuslav Sobotka se sice pokusil tuto skupinu oslovit, jenže mu to vydrželo asi týden. A pak se obrátil zpět doleva, kde se ČSSD pere o hlasy s komunisty. Jenže komunistům ČSSD 20 procent hlasů nesebere, takže to nebyl příliš chytrý obrat. Alespoň ne podle Hartla.

Sociálním demokratům by mohlo pomoct, kdyby více využili rétorických schopností Lubomíra Zaorálka, jenže Hartl si v této souvislosti klade poněkud skeptickou otázku: Proč to ČSSD nedělá už dávno?