I po své smrti je Věra Čáslavská velikánem sportu, který svým způsobem spojuje český národ. Debaty o jejích sportovních úspěších představují pole, na kterých se lidé scházejí a nedohadují se. Jako držitelka sedmi zlatých olympijských medailí opravdu může být vzorem pro českou společnost i v době, kdy již není mezi námi.

„Byla strašně hodná a laskavá,“ prozradil Kosatík, který doufá, že se snad najdou ještě další materiály z jejího života. Sama prý sepisovala knížku, která ve velmi zkrácené podobě vyšla už za minulého režimu. Komunisté ji však prý brutálně osekali. Půlka textu byla zakázána. „Ona si sama dávala velké trenérské dávky. Dělala to pro sebe, ale dělala to i pro svou vlast, kterou chtěla co nejlépe reprezentovat,“ doplnil host. Byla se svou zemí natolik srostlá, že před komunisty neuprchla.

Tato veliká dáma těžce nesla život se svým mužem, s nímž se rozvedla v 80. letech minulého století, a po zbytek života mu nedokázala odpustit. Kosatík má za to, že se mohla pokusit mu odpustit a netrápit se tolik, ale zdůraznil, že jde jen o osobní názor, který nikomu nepodsouvá.

Čáslavská po svém úspěchu na olympiádě v Tokiu 1964 obdržela vysoké japonské státní vyznamenání, samurajský meč a setkala se dokonce s japonským císařem, což se poštěstilo jen velmi malému okruhu lidí na světě. V Japonsku je Čáslavská milována a obdivována dodnes. To však podle Kosatíka neznamená, že by si jí lidé v Česku nevážili. Překvapilo ho jen, jak nízký důchod jí v Česku připadl. „Jednou jsem se ptal, jaký má důchod, a když mi to řekla, tak jsem se zastyděl,“ prozradil Kosatík. 

V roce 1968 udělali komunisté z Čáslavské nepřítele státu. Sama to ale nebrala až tak úkorně, protože se v té době stala matkou. „To mateřství ji možná uchránilo části té represe. Ne že by to o nich (o komunistech) vypovídalo něco pěkného, ale měla prostě štěstí,“ řekl Kosatík. V jejím životě však bohužel přišly i momenty, kdy šťastná nebyla.