Páteční dohoda na summitu o určitých ústupcích Evropské unie Velké Británii bude mít dle Wolfganga Münchaua jen velmi malý dopad na rozhodování britských voličů při referendu o EU, které se bude konat 23. června. „Nikdo totiž přesně neví, co tato dohoda bude v praxi znamenat. Budoucnost celé EU je nejistá a bez Velké Británie to platí dvojnásob. Proto se představitelé z Bruselu snažili Davida Camerona v podstatě uplatit. Otázkou zůstává, jestli byly jejich ústupky dostatečné,“ píše Münchau.

Celý text z britského deníku najdete ZDE.

„Formálně byla Velká Británie osvobozena od těsnějších integračních procesů EU. Nevím, jestli to má nějaký právní význam, ale z politického hlediska je to pro Camerona důležité. Člověk se ale musí ptát, jak chce EU usilovat o užší integraci, když má jeden z klíčových členů trvalou výjimku a tohoto procesu se účastnit nemusí? Pokud tímto způsobem Unii rozdělíte, členské státy se navzájem odcizí. Nemůžete na jedné straně rozdělovat a na straně druhé požadovat jednotnou Evropu,“ poukazuje německý novinář.

„Pro Brity je jedním z klíčových požadavků možnost omezit v prvních čtyřech letech přistěhovalcům sociální dávky. Toto opatření nebude znamenat konec volného ohybu pracovní sil. Na druhou stranu by si člověk myslel, že Brusel bude svobodný pohyb pracovních sil spíš podporovat, a ne dělat pravý opak. Podobné výjimky budou bezpochyby požadovat i další země a také je dostanou. Existuje také riziko, že v případě britského ano pro setrvání země v EU nakonec nebudou dohody plně implementovány. Již nyní se takové konspirační teorie mezi Brity rozšiřují.“

Otázce budoucnosti Evropské unie a úloze Velké Británie v ní se věnuje v magazínu Forbes také zkušená novinářka Shellie Karabell. Brexit, tedy odchod země z EU, z jejího pohledu nedává žádný ekonomický smysl. „Ekonomika země je příliš malá na to, aby mohla existovat nezávisle na silných aliancích. Je sice druhou největší v rámci EU po německé ekonomice, ale země již dávno není světovou velmoci, jako tomu bylo před sto lety,“ uvádí Karabell a zmiňuje dřívější snahy Velké Británie prosadit si svou vůli. „Margaret Thatcherová docílila snížení plateb Bruselu a tvrdila, že její země potřebuje EHS méně, než je tomu naopak.“

Celý text z amerického magazínu je ZDE.

„Na rozdíl do tehdejších námitek dnes nejde o finanční požadavky, ale o xenofobii. Pseudoargumenty euroskeptických členů britské vlády pro brexit připomínají populistické výroky zaznívající z tábora Donalda Trumpa. Slib uspořádat referendum o budoucnosti Velké Británie v EU bylo klíčovým slibem Camerona v jeho předvolební kampani. On sám setrvání země v Evropské unii podporuje, ale nejméně pět až šest ministrů jeho vlády je pro brexit. Aktuálně oznámil rozhodnutí vést kampaň pro odchod z EU charismatický starosta Londýna Boris Johnson. Je ironií osudu, že zatímco se budou 23. června počítat hlasy v britském referendu, hlavy evropských států budou na společné večeři. Budou se servírovat dva druhy toastů?“ uzavírá v ironickém tónu novinářka.