Jak praví známá pohádka Hanse Christiana Andersena, čas od času se stává, že na císaře praskne, že je nahý. „To se odehrávalo v pohádce ‚Císařovy nové šaty‘, každý ji známe z dětství. Vzpomněl jsem si na ni při čtení informace, že si šéfové největších ukrajinských médií stěžují velvyslancům zemí G7 na to, že ukrajinská administrativa velice tvrdě cenzuruje mediální obsahy. Když se někde objeví kritická připomínka na adresu současného podivuhodného vedení Ukrajiny nebo k nějakým skandálům, kšeftům se zbraněmi, s humanitárním materiálem a podobně, tak se příslušná média včetně největšího ukrajinského deníku Ukrajinská pravda dostávají do střetu s úřady. Ty vedou přes provládní telegramové kanály velmi brutální pomlouvačné akce vůči konkrétním novinářům nebo jejich redakcím. A to je opravdu velice varovné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Poukazuje na to, že v Česku jsme neustále krmeni „informacemi“ o cenzuře v Rusku, jak si ruský režim podmanil veškerá média a nepřipouští sebemenší protihlas. „I kdyby to byla pravda, já to nevím, nežiji tam, nemám ty informace, ale takové absolutní soudy se mi nikdy nejevily být úplně důvěryhodnými. Pokud vím, tak v Rusku funguje řada soukromých nezávislých médií, televizí, internetových portálů a podobně. Ale i kdyby to byla pravda, tak oč je Ukrajina lepší než Rusko, oč je její boj spravedlivější než ten ruský? Proč máme podporovat Ukrajinu, která se chová jako diktaturní stát a potlačuje svobodu tisku a svobodu slova? Proč se do toho máme vměšovat a za čím to vlastně stojíme? Uvědomuje si to naše vláda, když posílá miliardy na Ukrajinu a vyzývá ke stále většímu fedrování války, ať ústy ministryně obrany nebo šéfa generálního štábu Řehky? Jsem někdy velmi na pochybách, zda tady není něco špatně,“ přiznává mediální analytik.

V cenzuře by Ukrajina naším vzorem být neměla

Podporujeme režim, který je zcela jednoznačně protilidový, zcela jednoznačně potlačuje svobody. „Ale my z něj děláme etalon liberální demokracie. Jestli má takhle v budoucnu vypadat liberální demokracie v celé Evropě a třeba i v naší zemi, tak je mi docela těžko. V naší zemi, když si nějaký publicista, novinář, odborník na jakoukoliv oblast od ekonomiky až po společenské sféry dovolí vyjádřit veřejně svůj názor, tak je okamžitě diskreditován, označen nálepkou dezoláta nebo jiného podobného tvora a v žádném případě není připouštěn do velkých hlavních mainstreamových médií. To je také cenzura, o tom nemůže být sporu. Ředitel České televize Souček přišel nedávno s tím, že s touto praxí hodlá zatočit. Tak jsem opravdu zvědav, jestli dostojí svým slovům, protože, jak se říkávalo ‚Sovětský svaz náš vzor‘, tak i Ukrajina by v tomto směru náš vzor opravdu být neměla,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Je otázka, kde je hranice pro platbu při využití obsahu

Druhé téma vypadá zdánlivě dosti sofistikovaně. „Dočetl jsem se, že vydavatelé zakládají kolektivního správce práv, který má chránit před zneužíváním textů a práv k textům a licenčních práv. Ta společnost se má jmenovat Správce licenčních práv vydavatelů, SLPV. Založilo ji tento týden 17 českých mediálních společností. Předsedou sdružení se stal donedávna ještě ředitel ČTK, Jiří Majstr. To je velmi zvláštní zpráva z mnoha důvodů. Za prvé to staví velký otazník nad svobodou informací z úplně jiného úhlu pohledu, než byl ten v předchozím příspěvku. My jsme si celkem logicky a už tradičně a dávno zvykli citovat z jednoho média v jiném médiu a třeba i konkurenčním nebo názorově oponentním a používat k tomu určité výňatky či úryvky textů, které se objevily v některém médiu,“ vysvětluje mediální odborník.

Něco jiného to bylo, pokud texty byly v režimu ČTK, což je byznysová organizace, která žije z prodeje své produkce. „U ostatních vydavatelů to tak úplně neplatí. Ti zpravidla mají, když mluvím o vydavatelích tiskových, tisková média, k tomu mívají internetové doplňující protějšky, v nichž bývá z logických důvodů mnohem více informací, ale zase bývají stručnější, méně podrobné. Má to svůj smysl. Svého času se vedla diskuse o tom, jestli se mají internetové obsahy těch jednotlivých deníků nebo i týdeníků zpoplatňovat. Někteří vydavatelé šli cestou zpoplatnění, třeba Mafra má určitou část svých obsahů v sekci Premium a za peníze. Stejně tak Respekt, Deník N, regionální Deníky a další média. Část obsahu je zpoplatněná,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.