Jakl rovnou začal od prezidenta Miloše Zemana. U něj se prý v následujícím roce značně projeví to, že je letos na začátku svého volebního období a má dostatečný prostor na velké plány a potřebu bojovat o voliče nulovou. „Můžeme se těšit na prezidenta ještě suverénnějšího, sebevědomějšího, paličatějšího a svéhlavějšího,“ říká s jistotou.

Vláda zaznamenala prý posun větší. „Sobotka, ovládaný nečitelnými strukturami a poplatný idejím neomarxistického bruselismu, musel ustoupit Babišovi s čitelným Agrofertem za zády a jeho hnutí poplatnému programu nulovému (kromě vlastních zájmů),“ uvedl Jakl s tím, že to by mohlo být vnímáno přece jen jako jistý pokrok, až na to, že politika vlády, jejíž hlavní síla program nemá, bude vždy politikou koaličních partnerů.

„A tak vládou cloumají levicoví extremisté typu Maláčové a Petříčka. A to je vlastně hlavní paradox, který končící rok přinesl,“ uvedl a dodal, že sociální demokraté a komunisté dostali ve volbách historický výprask, a přesto jejich vliv na vládu zesílil. „Z té vypadli lidovci, kteří už žádnou konzervativní agendu stejně nemají a jsou jen mluvčími zemědělských a jiných lobby,“ poznamenal.

„ODS zase nechá Maláčovou zplundrovat zemi, protože této straně jde přece pouze o vlastní intelektuální obnovu, ze které jistě po třiceti letech vyjde posílena. To bude prima,“ podotkl Jakl.

Babišově vládě lze prý přičíst k dobru odolný odpor proti bruselskému migračnímu experimentu a nejkrajnějším výstřelkům pokrokářského feminismu, genderismu.

Svou pozornost pak přesunul i senátní volby, jejichž viditelným výsledkem je, že odborářského funkcionáře Štěcha vystřídal Jaroslav Kubera. „Ten mluví a myslí jako chlap dosud nevykastrovaný kleštěmi politické korektnosti. Vkrádá se malinko pochybnost, zda nám pod tíhou potřeby býti tím správným reprezentantem rozšafnosti nezjihne a nezačne mluvit moravským nářečím,“ doplnil.

„Výměna nastala i na radnicích. Na to se leckde těšili v přesvědčení, že už nemůže být hůř. A vida, ono asi může,“ zmínil s tím, že třeba v Praze se byty léta nestavějí, infrastruktura je zablokovaná, parkovat se nedá, každý správný Pražák si za volantem zanadává. „Pak zvolí ultrakrajní aktivisty, kteří to vše ještě patřičně dotáhnou až do stadia zmaru,“ kroutil Jakl hlavou.

Ze společenských pohybů stojí podle Jakla za řeč hlavně odhodlaný boj se štvavými vysílačkami a samizdaty dnešní doby. „Jinak by nás přece obsadila Brazílie a Indonésie. A tak nám budou dál omezovat svobodu slova, svobodu spolčovací a shromažďovací,“ napsal a doplnil, že do toho pokračuje rozleptávání zbytků národní existence a státní samostatnosti a suverenity.

„Začíná nám rok devítkový. Přinese nám pokračování rvačky kolem kormidla naší lodičky, nebo konečně převládne starost, jestli se lodička už nepotápí?“ Ptá se Jakl a dodává, že nás čekají volby do parlamentu, co není parlamentem. „Ale pokud mohou být tyhle volby šancí ukázat, že máme ještě vůli nenechat věci samovolně splývat do pokrokářského eurocentralistického kanálu, pak ji využijme,“ uzavírá s tím, že třeba je to zároveň jedna z posledních možností.