Navštívili jsme některé české a také saské lázně a „splakali nad výdělkem“. Jarní doba není sice tou super lázeňskou, ale dříve, před desítkami let, to tu bylo zaplněno permanentně. Dnes abyste pohledali…

Prozíravé Emiráty

Lázně Kynžvart, to byly vyhlášené dětské lázně, třeba na cesty dýchací. Dnes živoří. Františkovy Lázně, zázrak na ženské nemoci jak u mladých, tak starších, by bez regeneračních pobytů pro manažery horko těžko přežily. Karlovy Vary, to je kapitola sama pro sebe, stejně jako Mariánské Lázně či Jáchymov, které nyní vlastní Spojené arabské emiráty.

Do těch velkých tentokrát nenahlédneme, ale přesto se v posledně jmenovaných zastavíme několika větami. Unikátní radiové lázně, které jsou mimořádné na celém světě, jsou ideální pro arabskou klientelu, která má specifické zdravotní problémy. Náhlé změny teploty, přechody mezi klimatizovanými prostorami a volným prostranstvím, kde je o 30 stupňů více, jsou pro lidský organismus fatální. Jáchymov tedy pomáhá v tomto směru dokonale. A našinci se tu najdou také nějací. Když už ne na velké pobyty, tak alespoň na prodloužené víkendy, kdy si pomohou radiovou vodou.

Plány v troskách?

Sen o lázeňském trojúhelníku, zapsaném v UNESCO, se rozplývá už řadu let. Zpočátku zajímavý nápad byl poté okořeněn nerealistickými představami o zapojení slovutného města Baden-Baden, jež je ale od zmíněného česko-saského trojúhelníku pár stovek kilometrů daleko. Lázně v bývalém východním Německu mají ty samé problémy jako ty české, ale ještě řadu dalších. Specifika bývalé NDR, kdy po připojení do SRN nastal obrovský odliv lidí včetně odborných profesí, lázeňství nevyjímaje, není se „západním“ sousedem do nynějška vyrovnána.

Místní architektura. Foto: Václav Fiala

Bad Elster je jen pár kilometrů za Aší. Pro mnohé z nás byla cesta přes hraniční přechod Vojtanov cestou školicího se pašeráčka, kdy jsme východoněmecké marky na cestě tam cpali třeba do ponožek a záclony při cestě zpět zase kolem těla jako obepínající tričko. Dodnes cítíte tu patinu…  A i dnes je tu nálada na bodu mrazu. Zdejší, ale i okolní důchodci do „svých“ lázní nejezdí. Nejezdí už ani do „Frantovek“, kam ještě před pár lety směřovali v hojném počtu, nicméně „škrti“ byli ještě větší než Skotové a místo eura pustili občas pár centů. Něco, co se vymyká logice a co jen tak nevymyslíte.

Nádraží v Bad Elsteru. Foto: Václav Fiala

Hranice v nás

„Nemáme peníze a nikam nemůžeme jezdit,“ říká naštvaně osmdesátiletý Maxmilian, který čeká na vlakový spoj do Chebu, aby tam něco málo koupil, protože podle něj je v Čechách stále ještě levněji. Tedy alespoň u Vietnamců. Říkám mu, že my jezdíme nakupovat do Německa, ale on kroutí hlavou. „To možná k těm bavorským prasečkářům, ale k nám určitě ne,“ konstatuje vztekle. Svobodný stát Bayern tedy opravdu nemá v lásce.

„Všechno je to postavené na hlavu,“ konstatuje dál. „Vyhlášené durynské klobásy mladí nechtějí, protože je tam maso!!!“ zuřivě otáčí rukojeť hole sem a tam. „Dnes si spíše pořídíte tu vegetariánskou, jenže jak si pochutnáte na opečené soje a kukuřici?“

Lázně Kynžvart. Foto: Václav Fiala

Sociální i lázeňské služby by bez Čechů v Sasku zkolabovaly. To se ví už řadu let, a z německé strany se dělá všechno pro to, aby si Čechy uchovali. Na druhé straně hranice se prý zase v uvozovkách „snaží“, aby Čechy nezdržovali, protože to jsou kverulanti a pořád chtějí dorovnávat mzdy, aby se alespoň na hony přiblížily těm německým.

Ponuro, kam se podíváš

„Máme tady sice hezky opravená městečka, ale bydlí v nich jen důchodci,“ informuje nás paní Elen, která si táhne nákup do svého malého bytečku. Lázně Bad Elster už prý nejsou pro normální smrtelníky, jak je tu drahá energie. S německým důchodem se už prý nedá žít ani v Česku. A tam, kde by se tak ještě dalo, to zas prý po bezpečnostní stránce není tak úplně parádní.

„Můžete mi říct, proč bych měla jezdit na druhou stranu do Elsteru?“ konstatuje šedesátnice Božena v Aši. „Já jsem ráda, že jsem ráda. Z dederonů nebylo nikdy nic pořádného a je to tak dál. Doteď jsou na Čechy v obchodě načuřený, a když vidí policajt české auto, hned si na něm smlsne. Když nemluvíte pořádně německy, tak si vás prolustruje. Prej spojená Evropa, che!“

Ve Františkových Lázních očekávali hosty ze SRN a byl tu jen takový odvar z NDR. Jiným návštěvníkům kromě českých tuzemských zájemců se místu nedostalo, Rusové z Karlových Varů a z Mariánských Lázní sem nedojeli. A do Bad Elsteru už vůbec ne.

Vzpomínky na minulost

„Tady bylo tak krásné lázeňství,“ vzpomíná důchodkyně Jaroslava z okolí Kynžvartu. „Byly tady zástupy dětí, odborníci – lékaři a sestry. A dnes je tu jen vzpomínka. Naštěstí se budovy opravily a něco málo funguje. Ale je to jen část bývalé slávy. Stejně jako Frantovky, kde ještě nedávno končilo pendolino, ale dnes vyjíždí z Karlových Varů nebo z Chebu.“

Podle ní je vše ztraceno a nikdo to už nedá zpátky. „Pro pojišťovnu je lepší uhradit medikamenty než nejistý několik týdnů trvající léčebný pobyt. Špičkové balneologické provozy jsou už dávno tytam. Dnes vás lákají na týden do Třeboně. Je to jistě fajn dovolená, ale správný pobyt jsou minimálně tři až čtyři týdny. Kdo si to dnes dovolí zaplatit?“

Bývalý lázeňský dům. Foto: Václav Fiala

Společná cesta Čechů a Němců. Foto: Václav Fiala

Nejsou lidi (ti správní)

Teď jako nikdy by myšlenka na UNESCO mohla pomoci. Bohužel, mezilidské vztahy přes hranici dostávají ránu za ranou. I když vám budou politici na obou stranách říkat něco jiného. Máme sjednocenou Evropu, ale nakonec tu je reminiscence na železnou oponu. Lidé z Chebska nadávají na německé zdravotnictví, že jim bere poslední české síly, a nebýt Ukrajinců i dalších národností, nastal by zde kolaps jako ten, před kterým varují saské orgány.

Do lázní Bad Elster z Čechů téměř nikdo nepáchne, z Durynska si vyhodit takzvaně z kopýtka ve Františkových Lázních nikdo rovněž nepřijede. Maximálně se zastaví u kněžek lásky v Chebu a v Aši, ale už ani to prý také není ono. Cestovní ruch tady podle našeho zjištění dostává na frak.

A výhled není optimistický. Německý důchodce pocházející z NDR, z doby soudruha Ericha Honeckera, byl nespokojený snad vždy. Ale teď je namíchnut už opravdově. Stačí si připomenout protesty v Lipsku či v Drážďanech. A připravují se velké mírové velikonoční pochody. Jaro bude u našich sousedů asi horké, ale nemohou za to termální prameny…