Ačkoliv cizinci hrají snad v každém týmu na probíhajícím mistrovství světa ve fotbale, mnozí považují Švýcarsko za průkopníka multikulturních týmů. Švýcarský národní tým, doma známý pod přezdívkou „Nati“, má z 23 hráčů 14 cizinců nebo lidí narozených imigrantům, píše se v článku Svobodné Evropy.

• Celý článek ZDE

Švýcarsko není v této taktice samo, více než tři čtvrtiny (18 hráčů) francouzského týmu pocházejí z imigrantských komunit Francie. Belgie jich má 11, Anglie 10 a Německo „pouhých“ 6. Naproti tomu Rusko, které ve své zemi hostí miliony migrantů ze středoasijských republik Uzbekistán nebo Tádžikistán a další tisíce z Ukrajiny nebo z Moldavska, má tým složený jen z etnických Rusů a z pár titulárních menšin, jako jsou Osetinci. Tedy kromě Maria Fernandese, naturalizovaného Brazilce, a pár hráčů, jejichž rodiče přišli do Ruska ještě z republik za Sovětského svazu.

„Rusko rozhodně není žádnou zemí zaslíbenou pro lidi mimo bývalý Sovětský svaz a má velké problémy integrovat ty, kteří odtamtuď jsou,“ píše Slava Malamud, sloupkař pro moskevský Sovetsky sport, který žije v USA. „Takže není žádné překvapení, že ruský národní tým je mnohem méně pestrý než většina evropských zemí,“ dodává.

Připomněl také, že Peter Odemwingie, syn nigerijských imigrantů narozený v Rusku, odmítl hrát za Rusko už před lety a dal přednost Nigérii. Imigranti v Rusku prý čelí těžké ekonomické situaci a proto nemají čas se věnovat fotbalu. Pracují hlavně jako dělníci na stavbách a nejsou bráni jako plnohodnotní členové ruské společnosti.