„Mně vůbec nevadí, když někdo nenásilně naruší průběh akce, s níž se nedokáže smířit. Je to úplně běžný způsob vyjádření nesouhlasu. V Německu se bez blokování neobejde žádný pochod neonacistů, koneckonců totéž už zažili neonacisté i v Brně. Občas se zase někdo někam přiváže – třeba ke kolejím, po nichž má projet vlak s jaderným odpadem, nebo ke smrku na Šumavě. To je v pohodě a absolutně přiznávám tohle právo i protestujícím proti něčemu, co mně osobně nevadí,“ poznamenal Moláček.

Na pódiu v divadle Husa na provázku však podle něj nestáli pohoršení věřící, ale čistokrevní pokračovatelé v díle nacistických bojůvek SA, kterým je Kristus úplně stejně ukradený jako Mohamed. „Na povel a za peníze (organizovanost a finanční zabezpečení této partičky nelze přehlédnout), ale o to ochotnější posunout hranice mlčky tolerovaného ve společnosti zase o kousek dál. Přerušit divadlo, nahánět nepopulárního politika nebo – jak víme z historie – vytřískat výlohy obchodů nepopulární menšiny a zdaleka tím neskončit,“ dodal novinář a poznamenal, že je nutné nazývat věci pravými jmény.

„Tohle není žádný protest ani nesouhlas, ale demonstrace síly a plíživé vytváření atmosféry strachu. Kdyby si ‚Slušní lidé‘ přinesli transparent, který by pravdivě shrnoval jejich moto, stálo by na něm: ‚Vidíte, co si můžeme dovolit už teď? Tak si představte, co všechno půjde, až budeme u kormidla. A radši už preventivně držte hubu.‘,“ uzavřel novinář.