„Tváříme se jako vyspělá demokracie, ale ve skutečnosti jsme nabrali již docela dávno kurs jiným směrem. Politika se u nás z nemalé části stala jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Byznys nejen, že zásadním způsobem ovlivňuje politické poměry, ale doslova přebírá otěže moci. Stát je tak de facto koneckonců jen firma svého druhu a kdo jiný by měl změnit dnešní svízelnou situaci, nežli úspěšný byznysmen. Při tomto vnímaní reality ani nevadí, že se politický subjekt vytváří pouze jako divize byznysového holdingu,“ poznamenává Havlík.

Co může dělat občan

O tomto ještě zesíleném propojení politiky a byznysu svědčí podle Havlíka notná snaha hnutí ANO, aby lidovci neovládli resort zemědělství, v němž má šéf nového politického uskupení miliardář Andrej Babiš své zájmy. Prý nás čeká vláda tvořená ČSSD a ANO, která se bude napříště opírat o hlasy KSČM nebo Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamury.

Vysoký počet hlasů, který tato „koalice“ dá dohromady, ale neznamená, že nás v příštích letech čeká stabilní vláda. Podle Havlíka bude stabilní jen tak dlouho, jak dlouho to budou potřebovat dva silní hráči na politické scéně - Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Andrej Babiš přitom ukázal, že není tak těžké stát se z miliardáře - podnikatele silným hráčem. Stačí k tomu pár líbivých hesel o tom, že bude líp, nějaká ta slova o korupci a velké množství peněz v předvolební kampani.

A co s tímto ne právě radostným stavem české politiky může dělat občan? Buď může plout s proudem, nebo může rezignovat na sledování veřejného dění, a nakonec také může dávat o to větší pozor, co dělají vysoce postavení politici, ale i starostové malých obcí. Právě tato občanská aktivita je podle Havlíka tím, co by mohlo naší demokracii do budoucna pomoci.

„Měli bychom klást naprosto zásadní otázky a vyžadovat na ně odpovědi od všech těch dočasných správců našich daní, kteří v politických funkcích spravují zemi, počínaje prezidentem a konče venkovským starostou. Chceme být jen něčí gubernií, kolonií, či dokonce jen rukojmím nějakých byznysových zájmů, nebo budeme usilovat o hrdý, svébytný a svrchovaný stát?“ ptá se Havlík.