„Rusové měli pravdu o Iráku a Libyi, zatímco Američané a Britové se smrtelně mýlili,“ míní Matthews. Ruský prezident Vladimir Putin varoval, že podpora skupin bojujících na Blízkém východě za svobodu se může zvrtnout, protože si nemůžeme být jisti, co je skutečně motivuje k boji. Region může upadnout do chaosu. A přesně to se děje.

Proti tomuto chaosu dnes stojí koalice Ruska, Iránu, Iráku a syrského prezidenta Bašára Asada a alespoň prozatím se zdá, že na diplomatické frontě Rusko, stojící v čele této koalice, vítězí. Vítězí i přesto, že ředitel CIA David Petraeus přirovnává ruskou operaci v Sýrii k černobylské katastrofě.

Text v angličtině najdete zde

„Ruský rozhodný zásah vykreslil Baracka Obamu a Davida Camerona jako slabé a zmatené politiky. Když se obvykle vlastenecky smýšlející čtenáři newyorského Daily Mail vyjadřovali k otázce, zda předkládá silnější argumenty Putin nebo Obama, 96 procent respondentů označilo Putina,“ doplňuje autor. Za zásadní Matthews označuje nedávné vystoupení Vladimira Putina v OSN, kde zastínil západní politiky, když tzv. arabské jaro označil za katastrofu a ptal se, zda si jsou jeho strůjci vědomi toho, co rozpoutali. Domnělí obhájci lidských práv rozpoutali chaos, v němž lidský život prakticky nemá cenu.

Na rozdíl od Západu Putin ví, koho v Sýrii podporuje a proč, podporuje Asada, protože představuje předvídatelného politického hráče, který ve své zemi zajišťoval stabilitu. Stejně tak Putin ví, kdo jsou jeho nepřátelé, což je neméně důležité. Západ spoléhá na umírněné syrské rebely, které vyškolil, ale stačí se podívat, jak dopadly jednotky školené experty ze Západu v Afghánistánu či Iráku. Faktem je, že nejúspěšnějšími bojovníky proti radikálům z Islámského státu jsou Kurdové, jenže Spojené státy nedokázaly zařídit, aby jejich spojenec v NATO Turecko na Kurdy neútočilo.

Je sporné, zda syrský diktátor Bašár Asad představuje jediného přijatelného hráče na Blízkém východě, když si uvědomíme, že i Asadovy útoky proti vlastnímu obyvatelstvu připravily půdu pro radikály z Islámského státu. Ale to podle autora Putina tolik netrápí. Jde mu především o to, aby Spojené státy a Velkou Británii vykreslil jako papírové tygry.