Překvapivým zjištěním začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Nikdy bych neřekl, že za článek týdne označím něco, co vydal server A2larm. Je to médium, které tu a tam šlápne do hodně hlubokého bahna, často se nezdrží jednostranné politické agitace, ale když jde o zásadní věc, je mu občas možno a záhodno naslouchat. Například v aktuálním článku s názvem ‚Vláda se v kampani za veřejné peníze chlubí. Zvládli jsme to společně, říká, zatímco občané padají do chudoby‘ a podtitulem ‚Místo strategické komunikace sledujeme cirkus posvěcený nekompetentním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací Michalem Klímou‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Článek upozorňuje na to, že se začátkem ledna začaly ve veřejném prostoru objevovat modré vizuály nadepsané „První rok vlády“. Na nich se můžeme dočíst, že „jsme zvládli společně“ zastropovat ceny energií, začlenit 460.000 uprchlíků z Ukrajiny nebo úspěšně předsedat Evropské unii. Autorka článku Magdalena Dušková klade nabízející se otázku, co si pod oním „my“ máme představit. Protože občané a občanky, kteří denně utápějí veškerou svou energii v podhodnocených zaměstnáních a kteří se kvůli souběhu krizí pohybují na hranici chudoby, asi nemají pocit, že by zrovna oni „zvládli úspěšně předsedat EU“.

Když vládu nechválí, udělá to za naše peníze sama

„Sebechvála nevoní, to nás učili už v základní škole a používali k tomu i sloveso podstatně méně politicky korektní. Prostě vláda se vyvěsila na pamětní tabuli cti, rozdala si jedničky, pochválila se před rozvinutou zástavou a usnula na vavřínech. Jak však správně píše A2larm, ta celá šaškárna proběhla za peníze daňových poplatníků, těch, kteří mají topit jen na 17 stupňů, nosit dva svetry a tleskat našim papalášům (neboť náležitě urputným tleskáním se našinec asi taky trochu zahřeje.) A tomu celému se oficiálně říká ‚strategická komunikace‘. Možná jsem zbytečně šťouravý, ale jak chcete strategicky komunikovat, když nemáte CO komunikovat? Strategicky sdělené NIC zůstává ničím, i kdyby se všichni komunikátoři světa ukomunikovali. A to je náš případ,“ hodnotí Petr Žantovský.