„Na Trumpovu stranu se postupně přikloní mnoho žen, Latinoameričanů a černochů, což mu spolu s podporou dělnické třídy zaručí vítězství na Floridě, v Ohiu, Pennsylvánii a Michiganu, a tedy i v celých volbách,“ prohlásil na konci letošního léta tehdejší šéf Trumpovy prezidentské kampaně Steve Bannon.

Stejně tak, jak Bannon až věrozvěstsky na konci léta předpovídal, se i stalo. Bývalý šéf konzervativního serveru Breitbart byl i díky své prozřetelnosti jmenován do funkce strategického ředitele nové prezidentské administrativy.

Jak si Bannon, kterému byl výsledek prezidentských voleb zjevně znám měsíce dopředu, vysvětluje šok a zděšení amerického, a ne jen amerického liberálního tisku? „Nevidí si na špičku nosu,“ tvrdí. „Neustále jen omílá názory, které zapadají do přesně vymezených parametrů. Z toho důvodu jednoduše nebyl liberální tisk s to zahlédnout možnost alternativního scénáře. To přesně definuje paralelní realitu, ve které se liberálové donekonečna utvrzují v tom, že jejich charakter je morálně superiorní,“ uvádí Trumpův spojenec pro The Hollywood Reporter.

Úkolem Bannona je nyní narýsovat nové parametry veřejného diskursu. „Je to muž s originální myšlenkou,“ píše autor článku. „Jestliže má ‚trumpismus‘ vstoupit do historie jako něco intelektuálně a historicky koherentního, bude záviset na Bannonovi, jak s tímto úkolem naloží,“ dodává autor.

Steve Bannon, který sám pochází z dělnické rodiny, po střední škole narukoval do námořnictva a později absolvoval i akademický „trénink“ v některých z nejprestižnějších amerických univerzit. Své zkušenosti na pracovním trhu získal nejprve v bankovním sektoru a později v americké továrně na sny – v Hoolywoodu.

Přesto, že si byl Bannon díky své tvrdé práci schopen zblízka prohlédnout ta nejvyšší místa americké společenské pyramidy, nikdy prý nezapomněl na svůj skromný původ, který si odjakživa spojoval s jakousi trpkostí až pocitem zrady.

Dělnická třída byla podle Bannona zrazena ze strany celého politického establishmentu neboli, jak jej on sám nazývá, „třídy dárců“.

Bannon tuto globalizovanou „třídu dárců“ úzce spojuje s upadající Amerikou. „Společenské elity žijící v metrosexuální bublině, která se rozpíná od Šanghaje přes Londýn a Hollywood až po některé části New Yorku.“

„Mezi tímto univerzem a světem, ve kterém žije naprostá většina americké populace, není téměř žádné spojení. Nehovoří ani stejným jazykem.“

Bannon v první řadě odmítá jakékoli tvrzení o tom, že se jedná o rasové rozdělení Ameriky. „Nejsem žádný bílý nacionalista, jsem prostě nacionalista. Jsem ekonomický nacionalista,“ tvrdí.

„Globalisté se odvrátili od amerických dělníků a namísto toho vytvořili střední třídu v Asii. Nyní je naším úkolem se o tyto lidi postarat. Jestliže půjde vše podle plánu, budeme moci počítat s 60 % hlasů od bílých voličů a 40 % od černochů a Latinoameričanů. Takovým způsobem budeme schopni vládnout dalších padesát let,“ věří Trumpův hlavní stratég.

„Chystáme se vybudovat úplně novou politickou sílu. Primárně budeme vytvářet nová pracovní místa. Konzervativci se z nás zblázní. Máme už vytvořený trilionový plán na stavbu nové infrastruktury. Bude to srovnatelné s třicátými lety a významnější než Reagonova revoluce.“

Bannon podle svých vlastních slov reprezentuje „pád establishmentu“. „Mediální bublina je symbolem všeho toho, co je tak tragického na této zemi. Je to jen určitý okruh lidí, který komunikuje pouze mezi sebou a nemá ani ponětí o tom, co se ve skutečnosti děje.“

„Všichni tito lidé reprezentující americký liberální tisk stáli za Hillary Clintonovou. Její kampaň stála desetkrát víc než ta naše. Já jsem ovšem od samého počátku věděl, že ani tak nemají šanci. Tito lidé jednoduše nerozumí tomu, co se děje, žijí v izolaci.“

Ruská stopa v amerických volbách je nezpochybnitelná

Bannon ve své romantické až revoluční řeči vynechal jednu zásadní věc. Zapomněl zmínit roli, kterou v úspěchu Trumpova týmu sehrály ruské tajné služby.

Zack Beauchamp pro server vox.com píše, že existuje hned několik společných zájmů mezi Kremlem a Donaldem Trumpem, kteří si údajně vzájemně pomáhají. Beauchamp poukázal na několik již mnohokráte vokalizovaných obvinění, ze kterých se ruská vláda již „nemůže vyvléknout“.

Celý článek v angličtině ZDE

Víme, že Rusko kyberneticky zaútočilo na spojence Clintonové a získané informace poskytlo serveru WikiLeaks

Dříve o tomto existovaly jisté pochyby, nyní již nepochybuje nikdo. To, že Rusko stojí za kybernetickými útoky na Demokratickou národní komisi a poradce Clintonové Johna Podestu, je fakt.

Hned tři firmy zabývající se kybernetickou bezpečností poskytly přímý důkaz toho, že dvě na Rusko napojené hackerské skupiny, Fancy Bear a Cozy Bear, stály za útokem na DNK.

Nejen to. Výsledek šetření poukázal i na to, že onen malware, kterým byl infikován server DNK, pocházel ze stejné IP adresy, která byla v minulosti použita při kybernetickém útoku na německý parlament. Za tímto útokem stály ruské tajné služby. Pravděpodobnost, že by nějaká jiná hackerská skupina použila stejný kód, je zanedbatelná.

Útoky hackerů napojených na ruské tajné služby korespondují s ruskou strategickou doktrínou

„Tyto útoky je třeba chápat v širším kontextu. Tímto kontextem je to, že si Rusko za Putina navyklo využívat informace jako zbraně mířené na vlády cizích zemí,“ míní autor.

Tato potřeba se podle novináře píšícího pro New York Times Maxe Fishera zrodila z „traumatické zkušenosti, kterou si Rusko prošlo v polovině prvního desetiletí nového milénia. V tomto období o svou moc přišla v rámci ‚barevných revolucí‘ celá řada silných mužů v zemích bývalého východního bloku. V roce 2011 protesty v Moskvě představovaly hrozbu pro stabilitu samotného Putinova režimu. Všechna tato sociální hnutí byla v Kremlu dávána do souvislosti s operacemi amerických tajných služeb“.

V důsledku této interpretace událostí došlo ruské strategické vedení k názoru, že interní politika okolních států musí být klíčovým bojištěm geopolitických bojů výrazně přesahujících hranice těchto států. Palné zbraně byly nahrazeny zbraněmi informačního charakteru.

Přesně této doktríny se Rusko přidržuje, když předává získané informace serveru WikiLeaks, který je následně zveřejní online a poskytne je tak celému světu. Tato odhalení pak budí dojem, že je celý americký demokratický proces fundamentálně nelegitimní. Přitom některé ze zveřejněných e-mailů nepoukazují na nic, co by nebylo běžnou zákulisní politickou praktikou.

Trumpem nastíněná zahraniční politika je objektivně proruská

„Nic, co by Rusko mohlo učinit samostatně, nepomůže dosažení jeho zahraničně politických cílů tak jako implementace politických opatření navrhovaných Donaldem Trumpem,“ píše autor.

Trump hovoří o fundamentální transformaci globální politiky Spojených států, což by vytvořilo klima přívětivější pro Rusko. Zde se jedná zejména o nepřítele Ruské federace číslo jedna – Severoatlantickou alianci, kterou Trump vnímá dosti odlišně než předešlí američtí prezidenti.

NATO bylo od konce druhé světové války středobodem americké globální strategie. Tento základní bod v zahraniční politice USA doposud nikdo nezpochybňoval. Trump má ovšem jiný názor. Na Alianci hledí skrze své vlastní prizma; zajímá se primárně o to, co z celého podniku může vytěžit.

Pokud členské státy nebudou schopné zvýšit své výdaje na obranu a Trump setrvá ve své pozici, mohlo by to skončit i rozpadem celé obranné aliance. Nikdo by z takového vývoje neměl větší radost než ruský prezident.

Celý článek v angličtině ZDE