„První, co napadne člověka, je krize. Z mého pohledu je realita poněkud odlišnější,“ začal zostra Pavel Telička. „My se logicky zaměřujeme na to, co se nedaří, vnímáme slabiny, a když nevíme kam, tak to nazveme krizí. Z mého pohledu je realita odlišná. Unie si prošla těmi nejlepšími lety, má krizi středního věku, ale evidentně funguje ze 70 či 80 procent velmi dobře. Co je vidět, co lidi trápí, co eskaluje medializací – to je migrační a finanční krize, Řecko, nárůst extrémních sil, jejich pozic a sympatizantů, a ne vždy schopnost Evropské unie reagovat. Pak je třeba objektivně říci, že se toto nedaří.“

Podle europoslance Teličky není namístě říkat, že Evropská unie je v krizi. „Mám dokonce pocit, že kdykoliv se něco nedaří nebo absentuje schopnost problém řešit, tak je nejjednodušší pro politiky říci – Unie je v krizi. Z mého pohledu není. Je třeba rozklíčovat, co je v kompetenci EU a co je v kompetenci evropských států. Zda jde o neschopnost Unie, nebo členských států. Procházíme složitým stavem, po úrazu, což je třeba Brexit. Nyní je tedy potřeba důkladné rehabilitace a návrat do každodenního života.“

Mezitím se podle Teličky nahromadily problémy a výzvy, o kterých legitimně občané očekávají, že budou řešeny k jejich spokojenosti. „Evropská unie je životaschopným projektem. Myslím, že bude podstatně složitější další vývoj ovlivňovat. V tom Češi nejsou zdatní, často se schováme za slova krize nebo za výroky typu – že v Unii nemáme šanci, že jsme příliš malí, abychom mohli něco ovlivnit. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak není. Abychom ambici toho ovlivňování mohli naplnit, musíme vědět co chceme, s kým to chceme dělat, jaké jsou možnosti a priority. Na to bohužel, do značné míry, nemalá část české reprezentace rezignuje. Musím říci, že často jsem překvapen jako člověk, který několik let podnikal, že byznys je pasivní, není dostatečně agilní.“

Petr Osvald, sociální demokrat, na to zareagoval slovy: „Zvykli jsme si na standardní život a to, co nám Evropská unie poskytuje, považujeme za samozřejmost. Představte si, kdybychom tu Unii škrtli a vraťme se zpátky o pár let. Nemáme opravené silnice, nemáme tu firmy, které dnes tady podnikají. Když jsem v roce 1993 podnikal, tak jsme se bavili se Samsungem, že by tu udělal zastoupení – ale pro něj pouhý desetimiliónový trh vůbec není zajímavý. Ty firmy jsou zde dnes proto, že jsme součástí toho velkého trhu, velké Evropy. Funguje samozřejmě to, že politici ve všech zemích používají Evropu ve smyslu – to, co je dobré, to jsem vám přinesl já, to, co je horší a špatné, za to může Unie. Všechno se svede na Brusel. Změnila se nejen EU, ale celá politická scéna. Dnes jede všechno víceméně ‚piár‘, je to taková hollywoodská show.“ Co podle Osvalda extrémistickým stranám dává moc a posiluje je, že veškeré kampaně politických stran negativně působí na druhé: „Říkáme – ten krade, ten dělá toto špatně a veškeré kampaně se přepnuly do negativní pozice, místo toto, aby každá strana říkala, co chce skutečně udělat. Nezabýváme se hloubkou problémů, a to je škoda.“

Hledá se odvaha

Telička k tomu řekl: „Politika se dnes dělá přes průzkumy veřejného mínění, přes piár – a ideová stránka dostává na frak. Často uvádím politiku dvou lidí, Francouze a Němce, jednoho socialisty, jednoho křesťanského demokrata, a to jsou Mitterand a Kohl. Ti žili ještě v letech a v politice, kdy byla odvaha jít proti proudu. Dnes tuto schopnost má málokterý politik, a postrádáme politiky s vizí. Zároveň se schopností pojmenovat palčivé problémy, nabízet řešení, byť bolestivá a mít politickou odvahu rozhodnout. Evropská unie a její rozhodování nemůže být ničím jiným než odrazem národních členských států. Když vezmu Evropskou komisi, kde jsem kdysi vykonával svůj mandát, tak s těmi následujícími je nesrovnatelná. Kvalita těch lidí už tam nikdy poté taková nebyla. Proč je tam za tu kterou zemi politik druhého či třetího řádu – to asi nebude náhoda. Nevysíláte tedy do toho orgánu ty nejkvalitnější lidi, a nyní nemluvím o Česku, ale obecně. V zásadě tam nechcete člověka, pokud na něj ‚nemáte páku‘, který by byl takříkajíc mimo kontrolu a bude mít to, co je smlouvami dáno – a to je nezávislost na národní vládě. Spíše tam budete chtít někoho, přes kterého můžete ty věci ovlivňovat.“

„Nečekejme potom, že Evropská unie bude něčím rapidně lepším, funkčnějším, než jsme na národní úrovni,“ konstatoval Pavel Telička. „Pokud jedu na jednání Evropské rady v zásadě s defenzivní pozicí něco zablokovat, ale nemám alternativu, nemám k tomu politický konsenzus na domácí scéně, nemám to předjednané, nejsme schopni se za postavit – tak nebudeme mít tu váhu. Určitě tím nechci říci, že Komise neumí vyplodit i špatné legislativní návrhy, že v europarlamentu neumíme zdecimovat legislativní návrh na ještě horší... Ano, stává se to. Máme problém s administrativní zátěží, s nekvalitními normami, máme problém, že nevyhodnocujeme dopad toho, co navrhujeme a schvalujeme. Dá se tomu čelit. Mrzí mne, že jsme 13 let v Evropské unii černým pasažérem, a pokud se nám něco nelíbí – a často je to legitimní v poslední době – pak to přece není v rovině, že chci vystoupit. Když budu člen nějakého klubu, tak se budu také pokoušet něco změnit – a ne že řeknu, že na to já nám kašlu a že jdu pryč. To je u nás bohužel hluboce zakořeněné.“

„Je to otázka velkého lobbingu,“ doplnil Osvald. „Jde o to se domluvit jako malé země. Nemůžete dělat jen systém V4 – vy se musíte domluvit s Holanďany, s Belgičany, musíte dát dohromady malé země. Je to více práce, ale když to dáte dohromady, tak vyhrávají ty menší země. Je to pro diplomacii daleko větší práce. Když Evropa někoho označí za populistu, tak ho vlastně vyřadila. Za dob komunistů to tady bylo velice často. Byl označen za agenta imperialismu a bylo jasné, že ten člověk je onálepkován jako špatný.“

Demagog Orbán, pokřivené právo v Polsku

Následoval dotaz ženy Teličkovi, co si myslí o nátlaku Evropské unie na Maďarko a Polsko ohledně přijímání imigrantů na základě kvót? A kolik dáváme ročně do EU – a kolik z toho získáváme? „Protože vláda nám to pravděpodobně tají...?“

Telička k první otázce uvedl: „Neříkám, že to je informace ryze dezinformačního charakteru, ale debata o Polsku nebo Maďarsku není výlučně o tom, že se tyto dvě země postavily proti kvótám. To je ta zkratka, kterou si mnozí udělají a vlastně devalvují debatu o těchto zemích na úroveň – to je proto, že se tak postavili ke kvótám. Postavily se i další země, ostatně i Česká republika... A pominu exces na půdě Evropského parlamentu, kde se projednávala česká média, respektive téma rizika politického zneužívání médii v ČR. Nikdo ČR ale nepranýřoval. Neříkám, že nejsou v EU skupiny, subjekty, politické síly, jednotlivci a jednotlivá uskupení, která využívají situace, že ty Maďary a Poláky ‚propleskneme‘ i za ty kvóty.“

Realita je podle Teličky taková, že v Maďarsku jsou skutečně potírána konkrétní práva a svobody. „Měli jsme maďarského premiéra Orbána na plénu Evropského parlamentu. Diskuse byla tak neskutečně arogantní, nevěcná, demagogická ze strany premiéra Orbána. Ať jsou to média, opoziční politici, nevládní organizace, subjekty, kterým je ztrpčován život. To je realita. A pokud jde o Polsko – pokud přijmete právní normu, která de facto má znefunkčnit ústavní soud – a mohl bych pokračovat – to také není standard. K Maďarsku byla přijata rezoluce a příslušný výbor projedná, zda by mohlo jít v budoucnu možná až o sankce vůči Maďarsku, ale ta cesta je dlouhá. Možná je to tlak na Maďarsko, aby se chovalo jinak, ale není to výlučně ani primárně o kvótách,“ vysvětloval tazatelce Pavel Telička.

„Nula migrantů, to je extrém,“ pravil Telička

K rozhodnutí, kde jsme byli přehlasování, že jej automaticky nemáme plnit – to vysvětloval Telička slovy: „Stejně tak v budoucnu bychom mohli být součástí většinové koalice k jiné otázce, která by nás zajímala, a někdo by neplnil ty závazky. Nemusí se mi to líbit – a já jsem z těch, kteří říkali, než bude migrační vlna pod kontrolou, že kvóty jsou kontraproduktivní a budou štěpit Unii. Na druhé straně, pokud řekneme, že do voleb nepřijmeme jediného uprchlíka, přestože premiér potom, když se rozhodlo – a byli jsme v menšině – řekl, že tedy vezmeme těch 1300 nebo 1500 uprchlíků, tak to je ten druhý extrém a neplníme mezinárodněprávní závazky. Kdyby příslušný ministr jel a řekl – my s tím máme problém, chceme komplexní řešení, jsme připraveni toto přijmout – ale na dobrovolné bázi, chceme to rozložit do dvou nebo tří let, takže ročně by to bylo několik set... Tomu bych rozuměl. Ale říci – ani ťuk, ani jednoho...?“ vytkl současné vládě Telička.

Osvald si pochvaloval, jak je Evropa velice dobře nastavená třeba právě k Dublinským smlouvám. „Do Evropy ale přišlo nejvíce Kosovanů a Albánců. Sem přišli lidé, o kterých nic nevíme. Uprchlík, který utíká před válkou, nemá prostředky, aby se dostal do Evropy. Evropa je asi skutečně dobře nastavená, protože ochranu schengenského prostoru v okamžiku, kdy by byl respektován všemi zeměmi Dublinu, že mají být udělány hotspoty – a byli jsme chráněni. K problémům nemuselo dojít, kdyby byl respektován Dublin.“

Do voleb ani jeden...

Telička dále prohlásil: „Neobhajuji to, že se některé státy chovaly nezodpovědně. Někteří naši politici říkají, že člověk, který utíká před válkou a nemá peníze, skončí v první bezpečné zemi, ale to tak není. To, že ti lidé nemají na to si to zaplatit, to je taková rétorika a ospravedlňuje se povrchní a velmi zjednodušený přístup. A to je, že řekneme – do voleb ani jeden... – Jak mohu vědět, jestli mně nepřistane na letišti letadlo, kde budu mít deset lidí a já je nepřijmu?“ položil si řečnickou otázku.

A pokračoval: „Někteří politici se chovali velmi nezodpovědně a takříkajíc otevírali brány. Ale v tuto chvíli jsme v situaci, kdy žádná země EU se není schopna sama postarat o vnější hranici – to musí být společný problém. Podcenili jsme problém ve složitých rozhodovacích procesech, ale vidím ten problém na národní úrovni. Kolik českých politiků, když konají svoji kampaň, takto diskutuje?“

K čerpání  prostředků – moderátorka přítomným oznámila, že za rok 2016 ČR dostala příjmy 123,8 miliardy a na povinných platbách jsme odvedli 44,2 miliardy, k čemuž podtrhla, že je to veřejně známý údaj.

S eurem opatrně

Další dotaz směřoval na přijetí měny euro v ČR: „Nebyl projekt eurozóny uspěchaný? Pro jižní země bylo přijetí eura spíše kontraproduktivní, protože všichni vidíme, v jakém stavu jsou Řecko, Itálie, Španělsko... Proti přijetí eura je 80 procent obyvatel ČR.“ Telička s procentem souhlasil: „Ta čísla jsou relevantní. Ale kdybych se zeptal v plzeňských ulicích, jaké dopady bude mít přijetí eura na českou společnost, na vás konkrétně, tak si myslím, že to číslo, které nebude vědět, je ještě vyšší než 80 procent... Nedozvíme se o plusech a mínusech. To je otázka číslo jedna, mít takovou debatu.“ 

Moderátorka poté připomněla projekt vícerychlostní Evropy. „Pokud se mne někdo zeptá na vícerychlostní Evropu, tak si nejsem jist, ale pokud se mne někdo zeptá, zda by ČR měla být v EU, tak to já chci. Jeden z důvodů, proč jsem se pro to zapálil, bylo, že i když jsme mimo, tak jsme absorbenty norem, na jejichž přijetí se nepodílíme, ale které na nás mají dopad. A v budoucnu to bude velmi podobné s eurozónou. Teď bych se s tím netrápil. Jsme stále uvnitř a můžeme to ovlivňovat. Nevyčleňujme se z něj, neříkejme apriori, že ne, že nechci vícerychlostní Evropu, protože v tu chvíli nebudeme u těch hlavních jednání, ale pak můžeme vyjednávat,“ vysvětloval Telička.

Chytrák Macron a saturované Řecko

Petr Osvald k tomu doplnil: „Mám obavu, že se Evropa stala více technokratická. Jsme v situaci, kdy se máme podívat na priority a vrátit se ke kořenům. To, co navrhuje pan Juncker, jsou technokratické věci. Těch jeho pět scénářů – a podle mě je šestý – Evropa regionů. Riziko, co vidím ve vztahu koruna a euro, je podobné tomu, co dokázal pan Soros s librou, co se stalo v Maďarsku,“ zavěštil temně. „Když se někdo ze šíbrů, kteří manipulují s obrovským objemem peněz, nějak vyspí – tak tu korunu je nám schopen naprosto vyrabovat. Jsme stejně závislí na euru. A pokud se jedná o ten útok, kdysi o tom mluvil pan Niedermayer, ČNB je schopna odolávat tak deset dní, pokud by přišel nějaký útok na korunu. A ohrožujeme tím trh.“ Kdo byl naprosto spokojen s přijetím eura? Podle Osvalda to byli Irové, protože kurz irské libry byl vyšší než euro, takže oni dostali vyšší výplaty. Všem ostatním klesla, Německu klesla na polovinu, ale Irové dostali jako by přidáno. Na Slovensku rok kontrolovali, aby tam byla uvedena ještě cena ve slovenských korunách. A psychologicky to na lidi dopadlo špatně.

Telička poté řekl: „V případě Řecka a Itálie převládalo politikum, a bylo podceněno, co může přinést ekonomická situace v nějaké zemi, pokud ta eurozóna na to nemá dostatečné nástroje. A to se jim jednoznačně stalo. Itálie je také něco, co bublá pod povrchem, ale úplně největší problém by byla Francie, která má jednoznačně strukturální problémy. Macron není hlupák a toto ví a chce přistoupit k reformám. Ty země chtěly být součástí eurozóny, nechtěly zůstat pozadu a některé statistiky se zkreslovaly, což je logicky špatně.“ 

Moderátorka upozornila, že už dříve Václav Klaus upozornil na to, že nejde o optimální měnovou zónu  Překonalo se to? „Je to životaschopný organismus,“ reagoval europoslanec Telička. „Dnes je situace optimální, Řecko se saturovalo a když bude implementovat reformy, mohlo by to dopadnout dobře. V této věci se s ním mohu shodnout, má pravdu, že tato dimenze byla jednoznačně podceněna, zejména v teritoriu, které není optimální měnovou zónou. Rozdíly jsou obrovské a bez dotvoření i-governments problém může zase nastat.“

Nesyslit informace

Eurozóna v budoucnosti může mít jiný počet, tak jako EU. Připravme se podle Teličky na možnou změnu. „Dobré je být u toho. Některé zásadní věci budou rozhodovány někde jinde, kde již nebudeme členem, a to může být zásadní problém. Před dvěma lety jsem byl vůči euru zdrženlivý, ale teď, kdy je ten pohyb veskrze pozitivní, tak jsem zastáncem za předpokladu, že budeme mít solidní debatu a pak je otázka kurzu. Pokud lidé budou mít pocit, že na tom tratí, zejména důchodci, tak tam bude sociální dopad a to bude trochu alchymie.“ Podle něj současný kurz eura a koruny je dost vysoký.

Telička pak pochválil britskou premiérku Mayovou za její reakci na londýnský teroristický útok, když uváděla, že se prokazuje, že v tom nejsme sami, že budeme muset prohloubit spolupráci. „Média k tomu dají ten negativní spin. Média jsou odrazem společnosti. Zvykněme si na to, že jako v Izraeli je taková hrozba na každodenní bázi. U nás to je podobné. Zatím jsme toho byli uchráněni, ale může se to stát. Pro mne je důležité, že si příslušné služby informace vymění, že si je nebudou syslit. EU má nástroje, že budeme mít sdílené síly, že se může stát, když bude něco v pohraničí, že se mě nedotkne, když tam bude německá protiteroristická jednotka dříve než česká a obráceně. Francouzi budou hlavně v té vnitřní bezpečnosti ‚tvrdit muziku‘. Je tu nesporně velký počet ekonomických migrantů. Druhý extrém je, že jsme za tu dobu dokázali elokovat jen 12 osob. To mi zas smrdí na té české straně. To mi už přijde druhý extrém,“ konstatoval Telička.

Čekání na OLAF. Nebo on čeká na zprávu z Čech? Kdo na koho tedy čeká??

Mladý muž, který přišel se zástupci plzeňské topky, měl dotaz týkající se Andreje Babiše. „Byly hlasy i z Německa, že pan exministr ovlivňuje média. Je správné, že se toto řešilo na půdě europarlamentu? Patří to tam? Není to pro nás poněkud ostuda?“

„Že pan Babiš vedl ten rozhovor, je těžko akceptovatelné,“ odpověděl europoslanec Telička. „Pan Babiš měl toho novináře vzít za límec a vyhodit. Nechápu peripetie o demisi celé vlády, hrály se tam nejrůznější hry a jde o předvolební rybník, který se dal očekávat. Česko je natolik vyspělou zemí, že média u nás jsou svobodná, mají prostor pro řádný výkon své práce. Že jsou tu individuální selhání – ano, toto je jeden případ. Další – pojďme se podívat na nejrůznější piár agentury, jak fungují kolem nejrůznějších politiků. To také nevoní. Ale dokážeme si to vyřešit sami. Kdyby to eskalovalo, došlo by k tomu, co vidíme v Maďarsku nebo v Polsku, že se přijímají zákony, které potírají fungování některých orgánů, že se nerespektuje svoboda projevu, to je pak věc, která by měla být předmětem rozpravy třeba na plénu. Jak vystupovali někteří kolegové, tak to předvolební situace hodně ovlivňovala. Není dobré, že jsme si v europarlamentu prali to naše špinavé prádlo,“ rozpovídal se dále Pavel Telička a pokračoval: „Co se týká vyšetřování OLAF, z toho vzejde nějaký závěr, který bude potvrzovat interpretaci pana Babiše, nebo najde nějaké problémy. Závěr může být systémový, politický, právní. Pokud má OLAF pocit, že je to třeba, tak ať to šetří. Ctím presumpci neviny u kohokoliv.“

Babiš a Sobotka

„Fascinuje mne spíše rozostřenost,“ chrlil Telička. „Vybavuji si třeba exhejtmana Nováka v Moravskoslezském kraji. Premiér Sobotka mu vyjadřuje podporu. Pojďme měřit stejným metrem. Na základě podání – může být křivé. Ať je prošetřeno. Já bych se do toho nechtěl montovat... Mějme debatu o střetu zájmů napříč EU,“ hovořil dále Telička.  A Petr Osvald na to: „Když říkáte o OLAFu. Ne že my musíme čekat na něj, on musí čekat na nás. OLAF musí čekat na naše národní orgány, protože on nemá žádné vyšetřovací orgány a je závislý na součinnosti národního podání, až mu pošlou dokumenty, které potřebuje a chce. OLAF čeká na národní orgány, ne obráceně. To, že vzniknul pan Babiš, je problémem politických stran. Protože dělají negativní politiku. Pak přijde někdo, že řekne – já jsem jiný. V zahraničí se ptají – jaké máte extremistické strany? Já na to, že my je většinou nemáme, protože extremistické strany nedostaly moc prostoru.

V závěru akce europoskanec Telička připomenul: „Strategickým zájem této země je členství v Evropské unii, kterou budeme moci aktivně spoluformovat a musíme být na to připraveni.“