Vzpomínkou na člověka, který pro české mediální prostředí znamenal svého času velmi mnoho, začíná přehled událostí uplynulého týdne spojených se sdělovacími prostředky. „V úterý zemřel Miloslav Kučera, nevím, že by si toho nějaké médium všimlo, tak aspoň my bychom mu vzpomínku věnovat měli. Miloslav Kučera vystudoval v šedesátých letech divadelní fakultu, působil přitom v různých divadlech, než ho z politických důvodů vyhodili. V sedmdesátých a osmdesátých letech vyučoval na lidové škole umění dramatický kroužek, takže byl odsunutý do ústraní a zbavený možnosti se k něčemu vyjadřovat. Měl jsem to štěstí, že jsem ho znal od svých patnácti let, od roku 1977. Oba pocházíme z Pardubic, takže jsme se tam v podstatě nemohli nepotkat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Už tehdy ho poznal jako neobyčejně korektního, solidního, vzdělaného a sečtělého člověka, který byl schopný diskutovat, argumentovat, a to vše na velmi vysoké intelektuální úrovni. „To se mu potom velmi hodilo po roce 1989, kdy vstoupil do politiky a stal se v sociální demokracii jedním z prvních tzv. odborných mluvčích pro kulturu. Před ním jím byl Václav Erben a po něm Pavel Dostál. Pozice odborného mluvčího byla taková přípravka na ministra kultury za danou stranu a Kučera byl tím odborným mluvčím v první polovině devadesátých let. Když se rozhodovalo, kdo bude ministrem kultury, tak slovo padlo na Dostála. Jednak byl populárnější a jednak to uměl lépe koulet s tehdejším předsedou strany Milošem Zemanem. Vzpomenete si určitě, jak si říkali navzájem Bimbo,“ připomíná mediální odborník.

Spoluautor zákona, který vymezuje celý elektronický vysílací prostor

Miloslav Kučera byl v letech 1996 až 2002 členem Poslanecké sněmovny, v níž mimo jiné působil v podvýboru pro mediální legislativu. „Byl vedle Langera, Buzkové a Bendla jedním ze čtyř spoluautorů zákona číslo 231 z roku 2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ten zákon vymezuje celý elektronický vysílací prostor a je pilířem audiovizuálního systému českých médií. Kučera byl velice aktivní spoluautor toho poslaneckého návrhu, který naštěstí v roce 2000 prošel a v roce 2001 začal platit. Když mu skončil mandát ve Sněmovně, tak se stal ředitelem Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a protože byl velmi procedurálně zdatný a šikovný, tak tam udělal spoustu užitečné práce pro naše provozovatele rozhlasového a televizního vysílání a obecně pro veřejný mediální prostor,“ oceňuje Petr Žantovský.