„Země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa.“ Tak začíná píseň Jaroslava Hutky Miloš a Zubatá. Příběh spočívá v tom, že Masaryk se obrátí v hrobě a vyzve Zubatou, aby se přestala flákat a konečně si došla pro „toho chlapa“, čímž je míněn prezident Zeman.

Následuje poměrně naturalistický popis setkání, při kterém „opilec a vlastizrádce ovarem, sádlem vše zamastí, Karlovi chce se z něj zvracet“.

A pokračuje: „Lebka praskla, mozek odkryla – kladivo, srp, rudá hvězda. Na maják šplouchala tequila – v podvěsku kremelská brázda.“

Pak se o Miloši Zemanovi ještě dozvíme, že to byl „sprosťák a ožrala – blemcy blemt“ a také „tlučhuba, vidlák a chvástal“.

A mezitím se stále opakuje refrén: „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud.“ Nakonec Hutka skončí spokojeným výjevem: „Zubatá mává nám nazdar.“