Čína, ve které strávil 7 let a tři měsíce, mu prý nechybí, chybí mu pouze autenticky uvařené čínské jídlo. Kvůli dceři, která měla neustálé záněty průdušek ze smogu, prý pendloval mezi Hongkongem a Čínou. Běžný život v Pekingu je podle něj hodně nepříjemný. A to nejen po fyzické stránce, ale i psychické. „Představte si, že žijete 3 až 4 týdny v jakémsi šedohnědém světě, kde nevidíte oblohu, kde nevidíte mraky, kde nevidíte slunce, z toho člověku začne hrabat.“ Sám prý utíkal na Bali, což je pro většinu Číňanů nedostupné. Peking je podle něj jedno z nejtvrdších měst, kde na ulici neuvidíte se nikoho usmívat.

„Ta redakce byla na hranici takové malé Moskvy, to je taková enkláva, ruská, v centru Pekingu a já jsem se podíval z okna do toho smogu a vidím ty špinavé rudé, sovětské a čínské, vlajky a já si říkám, co jsem to, proboha, udělal,“ popsal svůj nástup na pracovní pozici zpravodaje. „Já jsem před tím celej život utíkal a teď se do toho dobrovolně vracím,“ dodal. V Pekingu podle něj neexistuje kulturní vyžití a čínští komunisté nenávidí svobodu slova. Situace prý byla dokonce lepší v Bagdádu, kde sice byla válečná zóna, ale měli volné ruce. V Číně byl 23krát zatčen a vyslýchán, dále byl údajně i odposloucháván. Etzler v rozhovoru také tvrdil, že mu čínské úřady schválně zpomalovaly internet.

Proč? „Já jsem dělal věci, které se jim nelíbily. To, že jsem mluvil s čínskými disidenty. To, že jsem mluvil o nepokoji v Tibetu. To, že jsem natáčel se severokorejskými uprchlíky, to jsou věci, které se jim nelíbí. O kterých se v Číně nemluví, to je tabu. To, že jsem mluvil o tom, že v provincii Chenan nakazili vědomě statisíce lidí vědomě virem HIV, protože jim dávali kontaminovanou krev, o tom se v Číně nemluví,“ vysvětloval Etzler, proč ho čínské úřady neměly v lásce. Dodal, že od doby, co z Číny odešel, se čínské tajné služby v odposlouchávání ještě několikanásobně zdokonalily.