„Vždyť syn od Erdogana pomáhal zásobovat radikály naftou a podle některých médií existují i jeho fotografie se šéfem islámských teroristů Bagdádím. Naopak hodně příjemně mě v minulých dnech překvapil německý Spolkový sněm, jenž uznal arménskou genocidu, a také český prezident Miloš Zeman, který při diplomatické návštěvě udělal to samé. Je vidět, že to je odvážný a rovný chlap, který se nebojí říct svůj názor. Teď by to ještě měla oficiálně vyhlásit česká vláda,“ prohlásil Gevorg Avetisjan, známý česko-arménský výrobce cukrovinek Marlenka, s nimiž dobyl celý svět a u kterého si podávají dveře s gratulacemi i špičkoví čeští politici.  

Životní příběh Gevorga Avetisjana by vůbec mohl sloužit jako vděčný námět pro barrandovský scénář o „českém snu“. Jako Armén se poprvé dostal z bývalého Sovětského svazu do zahraničí jen jednou, a to na takzvaný družební zájezd do tehdejšího Československa, které, jak říká, si ihned oblíbil. Po rozpadu SSSR a kruté válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach se pak v devadesátých letech rozhodl emigrovat právě do Česka. „Já jsem vystudovaný architekt – designer, ale i přesto ty životní podmínky u nás byly za války pro každého hrozně těžké. Představte si, že jsme mohli používat elektriku jen hodinu denně, a to i v zimě. Tehdy nás dost zklamal i přístup našeho historického spojence – Ruska. My jsme k němu vždy vzhlíželi s úctou, ale pak se objevily informace, že Jelcin prodával zbraně jak nám, tak Ázerbájdžáncům. To vzhledem k našim vztahům nebylo moc fér. Proto i teď máme sice s Ruskem dobré kontakty, ale díváme se na něj už trochu jinak,“ vyprávěl Avetisjan. Ten, aby se dostal z nuzných poměrů a pomohl i své rodině, zamířil do Česka. Jelikož ale neměl žádné horentní úspory, vybral si za své působiště namísto vysněné Prahy raději severní Moravu.

Od hrnce na sporáku ke špičkovým technologiím 

Začátky ale neměl arménský podnikatel vůbec jednoduché. Za „Klausovy“ privatizace nemohl najít práci, a proto se rozhodl podnikat. Ve Frýdku-Místku si zakoupil starý dům, který si nechal opravit na bar. „Já jsem tehdy neuměl moc česky a rusky tady se mnou mluvit nikdo nechtěl. Lidé mi tvrdili, že neumějí, já jsem to chápal, i když vím, že v některých případech to bylo určitě jinak. Takže se mi v tom podnikání hned ze začátku moc nedařilo. Už jsem byl i těsně před krachem a měl jsem poslední peníze na letenku zpátky. Stále jsem přemýšlel, proč mi to vlastně nejde. Pak jsem si prošel některé bary ve Frýdku a udělal za poslední peníze určité změny, a také jsem dal 25 tisíc na opravu kostela sv. Jošta ve městě. Peníze i na letenku byly tak fuč. Ty úpravy jsem směroval do formy takového rodinného podniku, kde jsem občas zdarma pohostil štamgasty. Situace se po čase změnila, lidí dost přibylo. Nebylo to sice na zbohatnutí, ale už jsem neprodělával. Asi to bylo těmi úpravami nebo možná přišla i pomoc shůry,“ konstatoval s úsměvem Gevorg Avatisjan.

Do Frýdku pak za ním dojela i jeho sestra, která uměla skvěle připravovat domácí pečivo. „Sestra měla také potíže najít si práci, a tak jsem jí jednou řekl, ať upeče nějaké dorty, že je nabídneme místním kavárníkům. Když jsme to udělali, hned se po nich zaprášilo a oni mě uháněli, ať dodám další. V Ostravě se situace opakovala a pak jsem začal dodávat už do celé republiky. Postupně jsem přibíral zaměstnance a upravoval nové prostory. Začínali jsme s jedním velkým hrncem a starým sporákem, které teď máme ve vitríně v návštěvnickém centru. Dnes podnikám na frýdecké průmyslové zóně, mám 230 zaměstnanců a ještě další stovku chci přibrat. Unikátní linku, jedinou na světě na výrobu dortů, mi zkonstruovali v Nizozemsku a vyvážím nyní do 40 států světa,“ dodal úspěšný Armén. Toho už navštívila v jeho medovém království řada V.I.P. osobností, nechyběli například ani kardinál Duka nebo loni prezident Zeman. Ve Frýdku pečou i korunovaným hlavám, na jejich dortu si nedávno pochutnávala i anglická královna Alžběta II., která ho dostala ke svým devadesátinám. 

Jak s uprchlíky? Žádný německý model

Na rozdíl od některých jiných podnikatelů v Česku je Gevorg Avetisjan hodně spokojený s podmínkami, které u nás panují. Nezakrývá, že v  počátcích mu pomohly dotace z Úřadu práce pro jeho zaměstnance a také finance z EU na výrobní projekty. „Mně by jen vadilo, kdyby vláda zvedla daně, jinak si nemůžu na nic stěžovat. Hlášení o DPH zvládá moje účetní, registrační pokladnu si asi budeme muset pořídit do našeho návštěvnického centra, ale to mě určitě netíží. Vždyť v Itálii a Francii mají daleko vyšší daně. Myslím si, že větším podnikatelům ta o něco náročnější administrativní zátěž nevadí, pokud nemají co skrývat, a to není určitě můj případ. Osobně bych se přimlouval i za přijetí eura, ale to nebude jen tak brzy. Hlavně by se Evropská unie už neměla dál dělit, ať může konkurovat Číně nebo být rovnocenným partnerem USA a dalším důležitým zemím,“ uvedl. Arménský cukrářský král také chválí českou vládu za její migrační politiku. „Dobře prověřených uprchlíků bychom měli přijmout jen tolik, o kolik jsme schopni se postarat a pomoct jim k tomu, aby si našli práci, tedy žádný německý model. Je to sice jen můj osobní názor, ale myslím si, že ta migrační krize dost vyhovuje USA, aby Evropu ekonomicky oslabila, a vůbec si mi nelíbí blízké kontakty Američanů s rozpínavým Tureckem,“ dodal závěrem.