Po pádu komunistického režimu se brutálností zásahu komunistických státních složek zabývala nejedna komise. Byly vyslechnuty stovky svědků, a to především z řad již v té době známých osobností. A Miloš Zeman mezi vyslechnutými svědky nebyl, ačkoli byl již od svého slavného článku z léta 1989 známou osobností. Z toho následně autor vyvozuje, že na 99 % Zeman mezi účastníky tehdejší demonstrace nebyl. Má o tom ostatně svědčit i rozdílnost jeho vlastního popisu celé události od skutečného dění.

Zeman dělá to, co sám kritizuje

„Komise také vydaly výzvy, aby se svědci, zejména postižení z tohoto brutálního zásahu, komisi přihlásili, protože se jednalo také o dokumentování zranění a dalších poškození na zdraví těch demonstrantů, kteří by měli nárok na eventuální odškodnění. Několik set osob bylo totiž při demonstraci zraněno, asi 10 dokonce těžce. Krev na dlažbě a plno osobních věcí, o které demonstranti přišli při bití příslušníky Pohotovostního pluku, byly svědectvím brutality zákroku," píše Hulík.

Pokud Zeman 17. listopadu 1989 na Národní třídě byl, tak zřejmě jen v přestrojení. Autor navíc klade otázku, proč se jako svědek nepřihlásil? A proč vlastně dělá totéž, co sám kritizuje? Autor tím naráží na Zemanovu vlastní myšlenku o lidech, kteří žili v protektorátu a nijak zvlášť proti Němcům nevystupovali, ale po válce se prohlašovali za odbojáře. Pravda, možná stáli na nějaké barikádě během slavného povstání. Zeman se dnes dopouští téhož, ačkoli mezi demonstranty nebyl, řadí se do oné skupiny.