O historickém významu setkání patriarchy Ruské pravoslavné církve s papežem Františkem, budoucnosti expertně-analytického centra i celého lidstva hovořila s Vladimirem Jakuninem šéfredaktorka Pražského Telegrafu Natalia Sudlianková. Jakunin je médii titulován jako přítel prezidenta Miloše Zemana, který se účastnil jeho konference na Rhodu.

Nedávno se uskutečnilo setkání patriarchy Kirilla s papežem Františkem. Byla to historická schůzka, která se uskutečnila tisíc let po rozkolu církví. V souvislosti s tímto rozkolem se nabízí otázka: co se děje ve světě tak mimořádného, že se pravoslavná a římská církev rozhodly překonat tisícileté rozpory?

Ano, to setkání je skutečně událostí historického významu. Tento historický význam se podle mne zrcadlí v poznání nezbytnosti vést reálný dialog mezi náboženskými směry obecně, a tím spíše mezi různými křesťanskými církvemi.

Setkání nebylo nahodilé, a to nejen proto, že nyní dochází ve světě ke skutečně neobyčejně dramatickým událostem. Schůzka se připravovala několik let. Nesmírně důležitá přitom byla osobní pozice obou zúčastněných. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že osobnosti současného papeže a současného patriarchy moskevského a celé Rusi získaly srovnatelný rozměr. Obě osobnosti jsou výjimečné v tom smyslu, že dokážou adekvátně reagovat na výzvy, na které odkazovaly při přípravě schůzky i po jejím uskutečnění. To zaprvé.

A zadruhé: v průběhu několika staletí, určitě přinejmenším v novodobé a nedávné historii, jsme nebyli svědky takového období, v němž by docházelo tak otevřeně ke genocidě křesťanů jako celku. Přičemž se uskutečňuje přímo v těch oblastech, kde se křesťanství zrodilo.

To vytváří jeden z důležitých, byť poněkud temných odstínů současného obrazu světa. V Africe a arabských zemích byly podle oficiálních údajů za posledních několik let zlikvidovány desítky tisíc křesťanů.

Zatřetí předpokládám, že nezbytnost jejich schůzky byla umocněna intenzivním pocitem, že dochází k sekularizaci světa, a zvláště toho západního, do té míry, že právo na svobodu vyznání nebo ateismus začíná získávat formu tlaku a snah o vytěsnění náboženského vědomí na okraj společnosti, nebo dokonce jeho potlačení. Podle mě to jsou právě tyto tři faktory, které mohly rozhodujícím způsobem přispět k úspěšnému procesu rozhodování tuto historickou schůzku uskutečnit.

Zmínil jste se o tom, že dochází k vytěsňování křesťanství a genocidě křesťanů v místech, kde se křesťanství zrodilo. Ale tento proces přece nezačal v Sýrii. Před ní byly Irák, Libye a další země s velice bohatou historií, kde docházelo k podobným procesům. Proč to v těchto zemích nevyvolalo tak ostré reakce a nevedlo to k překonání tisíciletých tabu?

Nesouhlasím s názorem, že situace v Iráku nebo kolem Íránu nevyvolávala napětí a obavy. Když se dnes s odstupem podíváme na to, kde již došlo ke zničení státnosti v širším smyslu toho slova, vidíme, že se to událo právě v historických centrech, která dala vzniknout kultuře a křesťanství.

Dnes už je zachován snad jen Bagdád, zatímco vše ostatní bylo zlikvidováno. Ničí se památky křesťanské historie a kultury. Brzy už nebudeme mít žádná materiální svědectví o této nejdůležitější součásti historie civilizace. Ale nejvíce znepokojení vyvolává likvidace křesťanů samotných, která v poslední době získává črty skutečné genocidy.

V poslední době se často hledají paralely mezi současnými událostmi a biblickými proroctvími. Hovoří se například o tom, že Armagedon se nachází nedaleko města Aleppo, kde dochází k těm nejtěžším bojům. Myslíte si, že může začít taková válka, která by mohla způsobit zánik lidstva?

Co se týče schopností a existence zbraní, zejména zbraní hromadného ničení, které mají lidé k dispozici, soudě podle hodnocení vojenských expertů to možné je. Bohužel je to možné. Ale jsou i jiná nebezpečí. Teď třeba geneticky zmutovali nějakého komára a celý svět najednou propadá panice, protože to může vést k degradaci lidstva, rodí se děti se zakrnělou hlavou a malým mozkem. Koho to jen mohlo napadnout?

A kolik asi existuje podobně nebezpečných experimentů, o kterých vůbec nevíme? A kolik takových geneticky modifikovaných potravin jíme, aniž víme, jaký budou mít v důsledku na lidstvo vliv?!

Já jsem ovšem hluboce přesvědčen o tom, že lidstvo se vyvíjí i pozitivním směrem. To ovšem neznamená, že by občas nebylo marné, aby si nejrůznější lidé vzpomněli i na biblické příběhy i na Bibli samotnou a uvědomili si, že nejde pouze o náboženský dokument, který analyzují teologové a historici, ale o připomenutí, že naše znalosti tohoto světa jsou značně omezené. Přínosné by bylo i uvědomění si, že my sami jsme si přisvojili právo nazývat se pány tvorstva. Nebylo by špatné zamyslet se nad tím, kdo tvorstvo stvořil ve skutečnosti a co si o tom teď asi myslí.

Existují nějaká východiska z krize jako celku nebo krize ve vztazích mezi Ruskem a Západem? Může to nějakým způsobem ovlivnit veřejné mínění, nebo si myslíte, že už o tom bylo jistými lidmi rozhodnuto dopředu?

Nejsem zastáncem teorie elit, které rozhodují o osudu lidstva. Vycházím z toho, že politika je produktem, který vzniká a mění se na základě toho, že jsou brány do úvahy zájmy lidí a společnosti jako celku.

Jenomže západní politici na to moc neslyší. A dokonce i v krajně vypjatých podmínkách, jako je například situace s přílivem uprchlíků, jsou i nejvěrnější příznivci praktik otevřených dveří do Evropy nuceni přiznat, že se jejich pohled na svět mění.

Ale jejich pohled na svět se nemění sám od sebe. Mění se právě pod vlivem působení společenské poptávky. Takže si myslím, že společnost jako celek má možnost působit na politické procesy i politické instituce a ovlivňovat je.

Druhá věc je, že musím bohužel konstatovat, že ohromné množství takzvaných nevládních organizací, které často výrazně ovlivňují veřejné mínění, je financováno takovým způsobem, že nezávislé a nevládní jsou jen formálně. Je takové rčení: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nad tím bychom se také měli zamyslet.

Inicioval jste založení takového tipu institutu, který je na Západě poměrně rozšířený. Jaký je cíl vašeho institutu a kde bude hledat uplatnění?

Nepřisvojujeme si právo říkat, že takové instituty neexistují. Skutečně jich je velké množství. Naše pracovní plány vycházejí ze třináctileté historie činnosti platformy, která má název Světové společenské fórum Dialog civilizací. Na zasedáních tohoto fóra jsou vypracovávány určité metodologie studia a analýzy společenských procesů a jevů. Naše metodologie spočívá v rozvoji dialogu jako zásadního nástroje řešení problémů, konfliktů a sporů.

Copak je to v něčem nové?

Máte pravdu, na první pohled to vypadá, že jsme nic nového nevymysleli, ale je překvapivé, že ačkoli je užití dialogu jako přístupu očividné a zdánlivě samozřejmé, v praxi zase takový význam nemá. Daleko častěji se setkáváme s přístupem typu: „Já jsem silný, já mám pravdu.“ Ve skutečnosti jsme stále častěji svědky teorií, které usilují o exkluzivitu konkrétních národů a států, jako by měly nějaké zvláštní právo řešit veškeré problémy po svém.

Podobné teorie známe velice dobře z historie a dobře také víme, čím končívají. Poslání našeho výzkumného a analytického centra spočívá v tom, abychom v praxi demonstrovali perspektivy a efektivitu dialogu jako dorozumívacího prostředku znesvářených stran nezávisle na jejich ekonomické nebo vojenské moci.

Dnes hovoříme o existenci naší civilizace a jejích součástí, které nazýváme civilizačními okruhy, civilizacemi v současném světě. A z tohoto hlediska je princip rovnosti a rovnoprávnosti klíčový.

Nejdůležitější je, aby ve společnosti existovala zřetelná poptávka po míru, rozvoji a rovnoprávnosti v procesu tohoto rozvoje. Přičemž tato poptávka existuje v obou částech současného světa – na globálním Západě i v ostatním světě. Ke globálnímu Západu přitom přiřazuji například Japonsko, které je sice geograficky východním státem, ale ideologicky a ekonomicky má blíže k Západu.

Jsem přesvědčen, že náš institut má jisté výhody při řešení zmíněných společenských procesů a hledání východisek ze složitých situací, protože jsme skupina podobně uvažujících lidí, kteří tuto politiku provozují už více než třináct let.