„Jan Stráský odešel z tohoto světa. Čest jeho památce! Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme, nebo umíráme, patříme Pánu,“ poznamenal hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

„Odešel jeden ze zlodějů téhle země,“ zareagoval mediální analytik Štěpán Kotrba. 

„Byl to člověk, o kterém jsem opakovaně říkal, že kdybych měl s někým sám putovat na severní pól, vybral bych si jeho,“ uvedl ve vzpomínce na Stráského exprezident Václav Klaus.

I když Klaus věděl o jeho vážném zdravotním stavu, přesto ho zpráva o úmrtí Stráského podle jeho slov překvapila a velmi rozesmutnila. „Honza Stráský byl po celá desetiletí jedním z mých nejbližších přátel a kamarádů. Osud nás svedl dohromady do jedné kanceláře, když nás po roce 1968 vyhodili z našich zaměstnání. Prožili jsme spolu mnohé,“ uvedl Klaus.

Nynější předseda ODS Petr Fiala na Twitteru vyjádřil upřímnou soustrast rodině. Stráský se podle něj významně podílel na přechodu země k demokracii a kapitalismu. „Slušnost, která mu byla vlastní, dnes v politice tolik postrádáme. Upřímnou soustrast jeho nejbližším,“ uvedl šéf TOP 09 Jiří Pospíšil.

Zemřel Jan Stráský. Významně se podílel na přechodu naší země k demokracii a kapitalismu. Upřímnou soustrast jeho rodině.

— Petr Fiala (@P_Fiala) November 6, 2019

„Smutná zpráva. Věcný přístup, hluboké odborné znalosti, jeden z nejváženějších kolegů, se kterými jsem kdy byl ve vládě a v politice vůbec. Čest jeho památce,“ napsal bývalý ministr financí a školství Ivan Pilip, který v 90. letech patřil k výrazným politikům ODS a po rozkolu ve straně stál začátkem roku 1998 u vzniku Unie svobody.

Stráský byl předsedou federální vlády od července do konce roku 1992, přičemž po rezignaci tehdejšího československého prezidenta Václava Havla vykonával i část pravomocí hlavy státu. Po rozpadu Československa se stal Stráský v české vládě ministrem dopravy a později zdravotnictví. Byl poslancem České národní rady a Poslanecké sněmovny, členem ODS, později Unie svobody. Po odchodu z politiky stál v čele Národního parku Šumava.

Podle informací ČTK zemřel Stráský v domově pro seniory v pražských Štěrboholích.

Stráský před revolucí pracoval jako úředník ve Státní bance československé (SBČS), kde se také na začátku 70. let poznal s Václavem Klausem. Na jaře 1990 se stal náměstkem generálního ředitele Komerční banky. V květnu 1991 se zapojil do vrcholné politiky, když byl jmenován místopředsedou české vlády a měl na starosti hospodářské reformy.

Vrcholné chvíle Stráského působení v politice pak přišly po volbách v červnu 1992, v nichž byl zvolen poslancem České národní rady za koalici ODS-KDS. V červenci 1992 přijal roli premiéra rozpadajícího se Československa, které se 1. ledna 1993 rozdělilo na dva samostatné státy.

Během několika měsíců roku 1992, kdy vykonával část pravomocí hlavy státu, musel v roli premiéra řešit nevyhnutelné rozdělení státu, ale jeden den v týdnu si vyhradil i na všechna oficiální setkání, která z jeho prezidentských kompetencí vyplývala. Ze všeho nejméně rád pak vzpomínal na udělování prezidentských milostí, jejichž příprava často zabírala celý víkend. „A já subjektivně říkám, že to bylo vůbec nejtěžší, co jsem kdy v životě dělal. A to jsou milosti,“ řekl Stráský v roce 2012 v rozhovoru s ČTK.

Podle tehdejší ústavy byl Stráský zodpovědný za milosti a amnestie, přijímání a odvolávání velvyslanců, generálů či rektorů. Vyhlášení války a další prezidentské pravomoci dostala na starosti vláda. Stráský v té době vedl ještě ministerstvo zahraničního obchodu a zastával funkci místopředsedy ODS. V rámci politické dohody se Stráský pokoušel vyhýbat státním návštěvám a stejně tak nepřijímal ani zahraniční hosty.

Po rozpadu společného státu se bývalý federální premiér vrátil do české vlády, kde dostal na starosti ministerstvo dopravy. Vedl ho do října 1995, kdy jej premiér Klaus povolal do čela ministerstva zdravotnictví. První ministr-nelékař ale stihl uvést do života jen malou část reformy, než spolu s celou vládou na přelomu let 1997 a 1998 skončil.

V roce 1997 patřil Stráský mezi ty členy ODS, kteří vyzvali Klause k odchodu z čela vlády, a později také vstoupil do Unie svobody. Svou kariéru v politice ale v té době uzavřel. V lednu 2001 se stal na šest let šéfem jihočeského krajského úřadu. Už koncem 90. let se začal více angažovat ve vedení Klubu českých turistů, jehož byl od dubna 2006 osm let předsedou. Od února 2011 do června 2012 pak působil také jako ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Během roku a půl v čele šumavského národního parku čelil Stráský kritice ekologických aktivistů i části odborníků, zejména kvůli postoji k zásahům proti kůrovcové kalamitě. Vysloužil si dokonce od ekologického sdružení Děti Země dvojí „ocenění“ – anticenu Ropák za největší protiekologický počin a Zelenou perlu za antiekologický výrok. Necelé dva roky poté, co odešel z čela šumavského parku, skončil Stráský také v čele Klubu českých turistů, jehož byl poté čestným členem.

Jan Stráský se narodil 24. prosince 1940 v Plzni, kde také maturoval na obchodní akademii (1958), mezi roky 1963 a 1970 vystudoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.