Lubomír Štrougal byl předsedou československé federální vlády od ledna 1970 do října 1988, suverénně nejdéle ze všech českých a československých premiérů. Bývalý ministr zemědělství, vnitra a místopředseda vlády se stal druhou nejvlivnější personou režimu „normalizace“. Nakonec byl předsedou celkem šesti vlád po sobě. Měl pověst technokrata a politika zaměřeného na praktické řešení problémů.

V listopadu 1989 se o něm uvažovalo jako o nástupci Miloše Jakeše v čele KSČ, nabídku na funkci generálního tajemníka ale odmítl.

Po listopadu 1989 byl několikrát trestně stíhán, především kvůli usmrcení osob při pokusu o překročení západní hranice. Odsouzen ale nebyl nikdy. Poslední stíhání bylo přerušeno kvůli jeho zdravotnímu stavu, který už neumožňoval vnímání procesu.

Lubomír Štrougal se narodil v říjnu 1924 v rodině dělníka v cementárně, který ve Veselí nad Lužnicí zakládal KSČ. Jeho otec pak zahynul během druhé světové války při bombardování berlínské věznice Plötzensee, kde byl vězněn.

Jeho syn po válce vystudoval práva a následovala rychlá kariéra v jihočeském krajském výboru KSČ. V březnu 1959 se ve věku 34 let stal ministrem zemědělství, o dva roky později ministrem vnitra. Jeho nástup byl velmi dramatický, předchůdce Rudolf Barák byl totiž zatčen.

V roce 1964 se za jeho ministrování odehrála „akce Neptun“, inscenovaný nález nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě. Jednalo se o provokaci československé rozvědky.

Po působení na ÚV KSČ (které bylo v té době vnímáno oproti ministerstvu jako povýšení) se v roce 1968 vrátil do vlády jako vicepremiér Oldřicha Černíka. Odmítl nabízenou funkci v kolaborantské vládě, kterou se pokoušela skupina kolem Biľaka a Indry sestavit po srpnové okupaci. Naopak zastupoval premiéra Černíka zajatého v Moskvě a jeho argumentace, že vláda i bez premiéra funguje standardně, byla důležitým faktorem, že pokus o výměnu vlády neuspěl.

Během následujících měsíců ale stupňoval svou kritiku Dubčekova vedení a jeho neschopnosti situaci v zemi vyřešit. V tom se shodoval se svým kolegou z vlády Gustávem Husákem, který v dubnu 1969 s podporou Moskvy Dubčeka vystřídal.

Štrougal v lednu 1970 nahradil premiéra Černíka a stal se na dlouhé roky hlavní osobností československé exekutivy. Je spojen s „normalizací“ ve všem, co toto období přineslo. Podle mnohých ale patřil v té době k nejkompetentnějším představitelům strany. Patřil k pragmatické frakci, která se snažila hledat kompromisy a v rámci možností režimu prosadit co nejvíce. Podle historiků se velmi nesnášel s dogmatiky kolem Vasila Biľaka.

Symbolické je, že ačkoliv úřadoval jako premiér téměř devatenáct let a vedl šest vlád, personální sestava jeho týmu se příliš neměnila. Například ministr zahraničí Bohuslav Chňoupek s ním absolvoval celou éru, ministři obrany se vystřídali dva.

Poté, co byl v roce 1987 sesazen Gustáv Husák z funkce generálního tajemníka, zhoršila se i pozice jeho premiéra. V říjnu 1988 po měsících bojů v rámci stranického vedení odstoupil, oficiálně z důvodů věku a vyčerpání. Nahradil jej ambiciózní Ladislav Adamec.