Hned v úvodu došlo na téma zeleného ideologického balíčku. Moderátorku zajímalo, zda někdo z ekonomických expertů nevypracoval důkladné dopadové studie a analýzy o tom, jaký bude mít tento zelený úděl dopad na jednotlivé země EU. Podle Kovandy taková studie neexistuje. „Nemyslím, že by tento materiál vznikal tak, že by si naslinili prst a řekli si: Tak, do roku 2050 chceme mít o tolik a tolik méně procent emisí, ale žádná opravdu sofistikovaná, propracovaná a důsledná studie, hodnoticí dopady na jednotlivé země EU, na stole není. A to je, myslím, chyba,“ uvedl v pořadu Kupředu do minulosti v rádiu Svobodné Universum.

Pokračoval pak, že se historie neopakuje, ale rýmuje. To podle něj to znamená, že nyní začíná dominovat v Evropě centralistické přesvědčení. „Tedy že společnost lze efektivněji řídit shora na základě administrativní centralizované zprávy, která bude omezovat lidskou spontaneitu. A globální oteplování klimatické změny lidem, kteří jsou přesvědčeni, že toto je to správné řízení společnosti, to umožňuje říct: „Podívejte, nechali jsme tady fungovat trh, to znamená spontánní živelnost lidí a firem, a podívejte, k čemu to vedlo. Vedlo to k tomu, že jsme si fatálně poškodili životní prostředí,“ uvedl v rozhovoru s Martinou Kociánovou a odpověděl na otázku, že si nemyslí, že se bude vracet komunismus, jak ho známe z 20. století.

„Nyní došlo k tomu, že od poloviny 20. století sílí snaha zavést centrální řízení ekonomiky a společnosti nikoliv tak, že by se začalo základnou, ale že se začne z vrchnějších pater, to znamená nejdříve podchytit média, kulturu, společenský život, a až bude toto podchyceno, tak se ekonomická základna podvolí,“ přibližuje s tím, že nyní se nacházíme ve fázi útoku na ekonomickou základnu. „Problém je v tom, že centrální plánování v ekonomické oblasti, jak víme z 20. století, je krajně neefektivní, a je to právě ona střelba do vlastní nohy, i když to tak třeba na první pohled nemusí vypadat, a strukturálně se opakuje něco, co tu bylo ve 20. století,“ vysvětlil rozdíly, jak to bylo předtím a teď.

Připustil, že někdo by mohl namítnout, co Čína, Rusko nebo Turecko. Ty podle něj bohatly na bohatství Západu. „Kdo udělal z Číny bohatou zemi? Západ tím, že tam přesunul své fabriky, protože už se sám zreguloval tolik, že v Číně byla výroba mnohem levnější. Kdo udělal z Blízkého východu včetně Turecka relativně bohaté země? No Evropa nebo Spojené státy, protože jsme vynalezli automobily, které potřebovaly jejich ropu,“ dovysvětlil s tím, že bez našich automobilů by tam stále byli „pastevci nebo beduíni, protože by o ropu nikdo neměl zájem“. Připomněl, že i Rusko je podle něj převážně bohaté díky Západu. Ten zase zbohatl díky spontaneitě a podnikatelskému zápalu. „A my se nyní tváříme, jako že ekonomicky vítězí celky řízené centrálně a autokraticky. Ale to je hrozný nesmysl, omyl, protože my žijeme historicky z toho, že jsme dali lidem ve Spojených státech a v západní Evropě svobodu,“ argumentuje s tím, že právě svoboda vytvořila bohatství.

Je podle něho zásadní si také uvědomit, že ekonomická základna, ať už to jsou zemědělci, nebo průmysl, žije v každodenním střetu a kontaktu s realitou. „A samozřejmě ji lze do určité míry dotačně korigovat, a o to se určitě bude snažit zelený úděl. Ale to má své limity, protože i vzhledem k zadlužení evropských zemí, které po covidu dramaticky narostlo, už je schopnost dotovat přece jenom omezena,“ zdůraznil s tím, že s růstem inflace se budou zvedat i úrokové sazby na státním dluhu. Podle něj proto dotační programy mají své limity. „Jestliže budeme dotovat chudé lidi, aby si mohli zatopit, tak odkud budeme brát tyto dotace? To nejsou peníze politiků, oni žádné peníze nevydělávají,“ podotkl s tím, že to budou peníze našich dětí a vnuků. „To znamená, že nám topení v rámci energetické chudoby bude financovat náš syn, dcera, vnuk, vnučka, pravnuk nebo pravnučka, kteří potom budou všechny tyto dluhy splácet a budou mít daleko horší životní úroveň. Budou mít záporné úroky v bance, budou čelit obrovské inflaci, a tak podobně, protože my ekonomický výkon, prosperitu 20. století, postupně zabíjíme,“ myslí si v tomto kontextu ekonom.