Česká televize, zvláště pak někteří redaktoři z publicistiky a zpravodajství, slavili po ohlášení výsledků voleb v roce 2021 svůj triumf. Jejich houževnatá práce, založená na soustavném množství malinkých novinářských podrazů, sviňárniček vůči vládě Andreje Babiše a na houževnatém odporu vůči zákonným nárokům, tedy dodržování kritéria objektivity a nestrannosti, slavila úspěch. Mediálně protežované koalice, kýčovitě označované jako „demoblok“, slavily volební vítězství a zisk hlasovací většiny v Parlamentu. Česká televize se těšila na svou odměnu.

A skutečně to v prvních měsících vypadalo slibně. Nově instalovaný premiér Petr Fiala zřídil pozici mediálního poradce, který se netajil ambiciózními plány na reformu mediální legislativy. Do prázdnin chtěl svrhnout mediální rady a nahradit je zcela novými, volenými podle nového principu, nově i Senátem. Všechny připomínky, upozorňující na nedomyšlenosti jím předkládaných návrhů, bohorovně odbýval.

Pak ale přišla studená sprcha; první ani druhé kolo dovolby Rady České televize nevyšlo podle očekávání. Z pečlivě navržených kandidátů-aktivistů Sněmovna v tajné volbě nezvolila nikoho. Při druhém pokusu pak vládní strany nenechaly nic náhodě a poslušnost svých poslanců si vynutily poslanců silou – proti všem zvyklostem protlačily ve Sněmovně volbu aklamací, tedy že každý z poslanců volil veřejně. Opoziční hnutí SPD a ANO se na protest proti takovému bezprecedentnímu postupu postavila a volby se odmítla účastnit. Paradoxem volby ale zůstává, že poslanci KDU-ČSL i ODS hlasovali třeba i pro kandidáta s historií z neomarxistického hnutí ProAlt… Dovolba radních se ale v tomto ohledu zdá být jako maximum, kterého může ředitel televize dosáhnout. Debata o změně legislativy nyní utichla.

Minulý týden pak v České televizi došlo k tomu, co bylo ve vzduchu už minimálně od roku 2017. České televizi neúprosně docházejí rezervy, které měla jako „přilepšení“ k rozpočtu od doby předchozího generálního ředitele Janečka. Jednalo se o peníze, účetně vedené ve fondu televizních poplatků, který sloužil k oddělení příjmů z veřejných a z komerčních zdrojů, a které ředitel Janeček nakumuloval po zvýšení koncesionářského poplatku v roce 2008 na současnou výši. Správně totiž předpokládal, že k dalšímu zvýšení koncesionářského poplatku po dalších deset let nemusí dojít, peníze tedy určil ke kompenzaci inflace. Jak předpokládal, tak se také stalo a Česká televize byla nucena od letošního roku sáhnout k rozpočtovým škrtům.

Nepodaří-li se příjem z koncesionářských poplatků navýšit, pak přijdou škrty další. A klidně i další, protože nic jako ideální výše koncesionářských poplatků neexistuje. Mohou být klidně dvojnásobné, ale také i poloviční – podle toho, co za ně chceme pořídit. Papundeklové kulisy nebo CGI (computer-generated imagery) efekty? O tom si však nerozhoduje Česká televize, ale politici v čele s Poslaneckou sněmovnou.