Americká diplomatka Victoria Nulandová podnikla cestu do Mongolska. Na návštěvě se setkala s mongolskou ministryní zahraničí Battesetseg Batmunkhovou.

„Bylo mi potěšením se potkat s ministryní zahraničí Battesetseg Matmunkhovou, abychom mohli diskutovat o všem, co děláme pro posílení strategického partnerství,“ napsala na svém twitteru Nulandová a dále na něm obdivovala mongolskou bohatou kulturu a pokrok, který země, jež sousedí na severu s Ruskem a na jihu s Čínou, učinila.

It was a pleasure to meet @MongolDiplomacy Foreign Minister @BattsetsegBatm2 to discuss all we are doing to strengthen the strategic partnership. ???? ???? pic.twitter.com/vh0puSNxvS

— Under Secretary Victoria Nuland (@UnderSecStateP) April 19, 2023

Nulandová je známá především z událostí roku 2013–2014, kdy během povstání na Majdanu na Ukrajině vystupovala na podporu protestujících. Masové protesty se odehrávaly v Kyjevě od listopadu 2013 do února 2014. Vypukly poté, co prezident Viktor Janukovyč oznámil, že neuzavře připravovanou ukrajinsko-evropskou asociační dohodu a namísto toho posílí vazby s Ruskem. Protesty se postupně vyostřily až v otevřené konfrontace demonstrantů s policisty. Násilí si vyžádalo stovky mrtvých a zraněných na obou stranách.

Tyto protesty následně vedly ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče a vzniku prozatímní vlády Arsenije Jaceňuka. Jeho vláda dostala důvěru od ukrajinského parlamentu 27. února 2014 společně s podporou členských zemí Evropské unie a USA.

V prosinci 2013 ve svém projevu před americko-ukrajinskou nadací Nulandová uvedla, že USA od roku 1991 vynaložily na programy budování demokracie na Ukrajině asi pět miliard dolarů. Ruská vláda se tohoto prohlášení chytila a začala tvrdit, že je to důkaz, že USA organizují revoluci.

Dne 4. února 2014 byla na YouTube zveřejněna nahrávka telefonického rozhovoru mezi Nulandovou a velvyslancem USA na Ukrajině Geoffreym Pyattem z 28. ledna 2014. Nulandová a Pyatt diskutovali o tom, kdo by podle nich měl či neměl být v příští ukrajinské vládě, a sdělovali svůj názor na různé ukrajinské politické osobnosti. Nulandová Pyattovi řekla, že nejlepším kandidátem na příštího ukrajinského premiéra by byl Arsenij Jaceňuk, který se pak skutečně premiérem stal.

Nulandová dále navrhla, aby se na politickém řešení podílela spíše OSN než Evropská unie, a dodala „fuck the EU“. Následující den Christiane Wirtzová, zástupkyně mluvčí vlády a zástupkyně vedoucího tiskového a informačního úřadu německé spolkové vlády, uvedla, že německá kancléřka Angela Merkelová označila poznámku Nulandové za „naprosto nepřijatelnou“. Mluvčí ministerstva zahraničí Jen Psakiová uvedla, že diskuse není důkazem amerického plánu ovlivnit politický výsledek, a poznamenala, že „by nemělo být překvapením, že v jistém okamžiku došlo k diskusím o nedávných událostech a nabídkách o tom, co se děje“.

Nulandová byla styčnou osobou USA pro ukrajinskou revoluci důstojnosti, zavedení úvěrových záruk pro Ukrajinu včetně úvěrové záruky ve výši miliardy dolarů v roce 2014 a poskytování pomoci ukrajinské armádě a pohraniční stráži. Spolu s ministrem zahraničí Johnem Kerrym a ministrem obrany Ashem Carterem je považována za předního zastánce dodávek obranných zbraní na Ukrajinu.

V roce 2016 Nulandová vyzvala Ukrajinu, aby začala stíhat zkorumpované úředníky: „Je čas začít zavírat lidi, kteří příliš dlouho okrádali ukrajinské obyvatelstvo, a je čas vymýtit rakovinu korupce.“ V době, kdy Nulandová působila jako vedoucí diplomatka ministerstva zahraničí pro ukrajinskou krizi, naléhala na evropské spojence, aby zaujali tvrdší postoj vůči ruskému expanzionismu.

Během slyšení v senátním výboru pro zahraniční vztahy 7. června 2016 s názvem „Ruské porušování hranic, smluv a lidských práv“ popsala Nulandová diplomatické kontakty USA s bývalým Sovětským svazem a úsilí o budování konstruktivních vztahů s Ruskem. Během svého svědectví Nulandová upozornila na ruskou intervenci na Ukrajině v roce 2014, která podle ní „roztříštila veškeré zbývající iluze o ochotě tohoto Kremlu dodržovat mezinárodní právo nebo žít podle pravidel institucí, k nimž Rusko přistoupilo na konci studené války“.